Napište nám:info@blokprotiislamizaci.cz

ROZHOVOR Matematik a publicista přispívající do internetového deníku Neviditelný pes Marian Kechlibar velice pozorně sleduje situaci jak v Německu, tak v Rakousku, odkud má díky četným kontaktům spoustu informací. Z nich vyplývá, že pravostředová část rakouského politického spektra už si uvědomuje, že je nemožné dovážet do země každý rok desetitisíce špatně kvalifikovaných imigrantů z Asie a Afriky, kteří skončí trvale na sociálních dávkách, ale levá část spektra na tom lpí, ať to stojí, co to stojí. Vítěz prezidentských voleb v Rakousku podle něj představuje ohrožený intelektuální establishment, který se snaží držet svých kymácejících se křesel.

Jak byste zhodnotil výsledek prezidentských voleb v Rakousku? Má pravdu spíše Jiří Dienstbier, když tvrdí, že šlo o vítězství slušné tolerantní politiky budoucnosti, nebo spíše Petr Štěpánek, pro kterého je to jen začátek proměny evropského politického spektra?

Pan Dienstbier je ve svém tvrzení silně ovlivněn vlastní ideologií. Vyhrál člověk jemu politicky blízký, tak má radost – to je přirozené. Označit Alexandera Van der Bellena za představitele politiky budoucnosti je ale objektivně nesmysl – je to pán pokročilého věku, jeden z reprezentantů ekologického a protijaderného hnutí, které v Rakousku vyvrcholilo před 25 lety a od té doby upadá. V celoevropském kontextu představuje Van der Bellen pravý opak – ohrožený intelektuální establishment, který se snaží držet svých kymácejících se křesel.

Pana Štěpánka bych lehce korigoval v tom, že to spektrum se proměňuje už pár let, v Dánsku, ve Francii, v Maďarsku i v Polsku. Ale je pravda, že nikdy dříve se nestávalo, že by rakouské prezidentské volby sledovala napjatě celá Evropa. Je to i proto, že pro nejmocnější osobu kontinentu – Angelu Merkelovou – představoval Norbert Hofer něco jako políček do tváře.

Objevují se uštěpačné poznámky o tom, že korespondenční hlasování mohlo být zmanipulované. Lze taková podezření bezezbytku vyvrátit?

U korespondenčního hlasování bohužel nelze. Přes veškerou jeho praktičnost bych doporučoval, abychom tento model z Rakouska a Švýcarska nepřejímali. Jak vidíme, tak i ve vyspělé a bohaté zemi vyvolává u některých lidí nedůvěru. Přeci jen je tam příliš mnoho „prostředníků“, osobní kontakt mezi volební komisí a hlasujícími se ztrácí. Obálky putují poštou, ke které spousta lidí nemá důvěru ani v běžném životě. Není divu, že vznikají stížnosti.

Kdo jsou ti voliči, kteří volili korespondenčně? Jaká jsou specifika rakouského volebního systému pro prezidentské volby?

Jen malá menšina, zhruba pět procent, korespondenčních hlasujících jsou Rakušané žijící v zahraničí. Velmi často hlasují korespondenčně obyvatelé domovů důchodců, hospiců, léčeben trvale nemocných. To je další důvod, proč někteří zpochybňují solidnost systému – není jisté, zda každý hlasující přesně věděl, co dělá. Dnes proti tomu protestují Svobodní, ale v roce 2011 proti tomu protestovali právě Zelení, čili strana, jejíž kandidát dnes skrze korespondenční hlasy vyhrál. Vidíme, že nedůvěra se stěhuje podle toho, kdo zrovna prohrál.

U populace v produktivním věku je korespondenční hlasování využito zejména lidmi, kteří chtějí odjet na víkend někam na výlet.

All for Joomla All for Webmasters