PROČ PRŮMĚRNÝ TUREK MILUJE ERDOGANA? - Blok proti islamizaci
Napište nám:info@blokprotiislamizaci.cz
PROČ PRŮMĚRNÝ TUREK MILUJE ERDOGANA?
recep-tayyip-erdogan

Od roku 2002, kdy se dostala k moci jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan nikdy žádné volby, parlamentní, obecní, prezidentské nebo referendum, neprohrál. Bezpočet teorií, akademických i jiných, se snaží vysvětlit, proč zůstává vítězem. Hovoří o viditelné islamizaci kdysi sekulární země. Podle jejich názoru Erdoğan vzal do zajetí 80 milionů duší.

To není pravda.

Rychlý pohled na fakta a údaje o Turecku vysvětluje, proč. Tam vidíme pozoruhodné paralely mezi politickou sociologií průměrného tureckého voliče a islámským světo názorem Erdoğana. Zdá se, že Erdoğan je ten, koho průměrný Turek uvidí, když se podívá do zrcadla.

Je pravda, že Erdoğan získal miliony hlasů prostřednictvím impozantních „mega projektů“, včetně velké mešity na vršku v Istanbulu; třetí letiště (jedno z největších na světě) v Istanbulu; silnice, dálnice a mosty na jiném území Anatolie; třetí most přes Bospor; velkorysé sociální transfery; a přetrvávající ekonomický růst (ačkoli Turecko vypadá spíše jako spotřebitelsko-stavební ekonomika). Musíme však také zvážit sociologický profil voličů.

Počet rodin dostávajících uhlí  zdarma za  Erdoğanových vlád vzrostl z 1,1 milionu v roce 2003 na 2,15 milionu v roce 2014. Je to dobrá nebo špatná zpráva? Rychlý nárůst počtu chudých rodin znamená, že chudoba se rozšiřuje, což naznačuje, že miliony lidí by neměly být spokojené s vládnutím Erdoğana. Zjevně to funguje opačným směrem: Turci jsou šťastní, protože dostanou zdarma uhlí pro vytápění svých domovů.

Zdá se, že Turci mají větší zájem o uhlí zdarma a jiné sociální transfery než o trapné demokratické vedení své země. Turecko zaujímá 155. místo ze 180 zemí, které se zabývají indexem Globální svobody tisku. Téměř 200 novinářů je ve vězení a více než 120 v zahraničí – 60% Turků tvrdí, že věří, že cenzura v médiích může být legitimní.

Moc se nestarají ani o domácí klid. Turecko zaujímá 146. místo v indexu globálního míru. V zemi se v průměru denně spáchá 5,6 vražd a tento počet nezahrnuje teroristické útoky. V průměru denně se odehraje 18 fyzických útoků na fyzické osoby.

Podle šetření v roce 2014 11,3% Turků nepovažuje ISIS za teroristickou organizaci. Ale v minulých letech sám ISIS zabil 304 lidí při 14 velkých útoků uvnitř Turecka.

Turci od července 2016 po neúspěšném státním převratu mají vyjímečný stav. Od té doby bylo uvězněno víc než 50 000 lidí a ze svých funkcí bylo odvoláno na 150 000 veřejných zaměstnanců. Po skončení vojenského puče ze 12. září 1980 bylo studium na turecké akademii omezené na 120 studentů, ale po neúspěšném puči v roce 2016 vyhodili více než 5 000 vědců . Nejvyšší soudce nedávno odhalil, že celkem 6,9 milionu Turků, neboli téměř 9% celé populace, jsou předmětem nějakého druhu soudního vyšetřování.

Zamyslíme se nad výchovou. V Turecku je průměrné vzdělávací období pouhých 6,51 let. Ve věkové skupině 18-24 let školu navštěvuje pouze 26,6% Turků a 18,9% Turkyň. Pouze 16% Turků starších 18 let jsou absolventi vysokých škol. Počet tureckých studentů studujících na imámy však vzrostl z pouhých 60 000 v roce 2002 na 1,2 milionu v roce 2014.

Ale kdo je náš průměrný Turek, sociologicky řečeno? Sedmdesát čtyři procent Turků se identifikuje jako lidé, kteří plní „veškeré povinnosti“ islámu. Čtyřicet procent tvrdí, že  nikdy neměli dovolenou v zahraničí, a 70% přiznává, že se nikdy nezúčastnilo kulturních nebo uměleckých akcí. Sedmdesát čtyři procent se označuje jako konzervativní nebo nábožensky konzervativní – což mimo jiné vysvětluje popularitu Erdoğana, zejména mezi konzervativními Turky. I to dokumentuje, proč Erdoğan, který se netají svou nenávistí ke konzumaci alkoholu z náboženských důvodů, je populární v zemi, kde 79% udává, že nikdy nepil alkohol (spotřeba alkoholu na obyvatele v Turecku je 1,5 litru, proti 12 litrům v Rakousku).

Turci jsou chudí. 92%  populace má příjmy mezi 180 a 1280 dolary za měsíc – 56% si vydělává mezi 180 a 510 dolary za měsíc.

Ale i přes uvedený obraz státu se zdá, že štěstí je turecké slovo. V průzkumu z roku 2015 56,6% Turků uvedlo, že jsou šťastní. V roce 2016, po tisících obětí terorismu, blízko občanské válce, za vlády dekretů, chudoby, při desítkách tisíc nových vězňů, vražd, útoků a tisíce úmrtí v důsledku dopravních nehod, se toto číslo zvýšilo na 61,3%.

Turci věří, že mají skvělého vůdce, který svou zemi „zase dělá skvělou“. Nerušme jejich konzervativní mír.

Why Does the Average Turk Love Erdoğan?

All for Joomla All for Webmasters