Postavte si zahradní ohniště z cihel: Jednoduchý návod krok za krokem

Potřebné nářadí a materiál

Pro stavbu zahradního ohniště z cihel budete potřebovat především kvalitní stavební materiál a základní zednické nářadí. Nejdůležitějším materiálem jsou pálené cihly, které musí být určené pro venkovní použití a odolné vůči vysokým teplotám. Ideální jsou šamotové cihly nebo plné pálené cihly, které vydrží přímý kontakt s ohněm. Pro stavbu průměrně velkého ohniště budete potřebovat přibližně 80 až 100 kusů cihel, v závislosti na požadované velikosti konstrukce.

K spojování cihel je nezbytná žáruvzdorná malta, která odolá extrémním teplotám vznikajícím při hoření. Běžná stavební malta není pro tento účel vhodná, protože by mohla praskat a drolit se. Pro přípravu malty budete potřebovat také čisté kamenivo nebo písek a vodu. Na vytvoření stabilního základu je nutný štěrk nebo kamenivo větší frakce a beton pro základovou desku.

Z nářadí je nezbytná kvalitní zednická lžíce pro nanášení malty, vodováha pro kontrolu vodorovnosti a svislosti stavby, a metr pro přesné měření. Zednické kladívko nebo gumová palička poslouží k případnému upravení velikosti cihel a jejich správnému usazení. Pro míchání malty budete potřebovat větší plastovou nebo kovovou nádobu a míchadlo nebo lopatu.

K přípravě stavební plochy je důležitá lopata, krumpáč a hrábě pro vyrovnání terénu. Provázek a kolíky pomohou při vyměření přesného půdorysu ohniště. Pro zajištění přesných rozměrů cihel může být užitečná úhlová bruska s diamantovým kotoučem, která umožní přesné řezání cihel. Ochranné pracovní pomůcky jako rukavice, pracovní obuv a ochranné brýle jsou samozřejmostí pro bezpečnou práci.

Pro konečnou úpravu okolí ohniště se hodí zahradní nářadí jako rýč pro úpravu terénu, případně materiál na vydláždění bezprostředního okolí ohniště. Důležitým prvkem je také drenážní systém, proto budete potřebovat drenážní trubky a štěrk pro zajištění správného odvodu vody. K finálnímu začištění spár mezi cihlami se používá spárovací malta a spárovačka.

Pro zvýšení bezpečnosti je vhodné mít připravený písek nebo hasicí přístroj pro případ nutnosti rychlého uhašení ohně. Kovový rošt nebo grilovací mřížka mohou rozšířit využití ohniště i na grilování. V neposlední řadě je užitečné mít připravené ochranné plachty pro zakrytí materiálu v případě deště během stavby a později pro zakrytí hotového ohniště v době, kdy se nepoužívá.

Výběr vhodného místa na zahradě

Při budování zahradního ohniště je naprosto klíčové věnovat maximální pozornost výběru správného umístění. Toto rozhodnutí významně ovlivní nejen bezpečnost, ale i celkový požitek z používání ohniště. Základním pravidlem je dodržet dostatečnou vzdálenost od všech hořlavých materiálů a objektů. Minimální bezpečná vzdálenost by měla být alespoň 5 metrů od jakýchkoliv staveb, plotů, stromů či keřů. Je důležité vzít v úvahu i převládající směr větru v dané lokalitě, aby kouř neobtěžoval obyvatele domu ani sousedy.

Ideální je zvolit rovný terén nebo místo s minimálním sklonem. Pokud je pozemek ve svahu, bude nutné provést terénní úpravy a vytvořit rovnou plochu. Podklad musí být stabilní a pevný, aby nedocházelo k postupnému sesedání nebo naklánění konstrukce ohniště. Nejlepší je zvolit místo s přirozeně pevným podložím nebo vytvořit zhutněný štěrkový základ.

Při plánování umístění je třeba myslet i na praktické aspekty používání ohniště. Je vhodné zajistit snadný přístup pro přinášení dřeva a dalšího materiálu. Ohniště by mělo být umístěno tak, aby k němu vedla zpevněná cesta, která zůstane schůdná i za deštivého počasí. Zároveň je praktické mít v blízkosti prostor pro uskladnění dřeva, nejlépe pod přístřeškem.

Důležitým faktorem je také okolní prostředí a celková kompozice zahrady. Ohniště může sloužit jako přirozené centrum odpočinkové zóny. Je vhodné kolem něj vytvořit dostatečný prostor pro posezení a relaxaci. Ideální je kombinovat ohniště s pergolou nebo altánem, které poskytnou částečnou ochranu před nepřízní počasí a vytvoří příjemnou atmosféru.

Nesmíme zapomenout ani na bezpečnostní předpisy a místní vyhlášky. V některých lokalitách mohou existovat specifická omezení pro umístění ohnišť. Je proto rozumné předem konzultovat záměr s místním stavebním úřadem nebo hasiči. Zvláštní pozornost je třeba věnovat podloží - pod ohništěm nesmí vést žádné inženýrské sítě jako elektrické kabely, vodovodní potrubí nebo plynové vedení.

V neposlední řadě je důležité myslet i na odvodnění plochy kolem ohniště. Voda by měla mít možnost přirozeně odtékat, aby se v okolí ohniště netvořily kaluže. Doporučuje se vytvořit mírný spád směrem od ohniště a případně instalovat drenážní systém. Okolí ohniště je vhodné vydláždit nebo vysypat štěrkem, což nejen zlepší odvod vody, ale také sníží riziko vzniku požáru od odletujících jisker.

Příprava pevného základu pro ohniště

Pro vybudování kvalitního ohniště z cihel je naprosto zásadní začít s perfektně připraveným základem. Pevný a stabilní základ je klíčovým prvkem celé konstrukce, který zajistí dlouhou životnost a bezpečnost ohniště. Nejprve musíme vybrat vhodné místo, které by mělo být minimálně tři metry vzdálené od hořlavých materiálů, stromů a keřů. Terén by měl být pokud možno rovný, případně jej můžeme srovnat pomocí lopaty a hrábí.

Na vybraném místě vyznačíme půdorys budoucího ohniště. Pro klasické zahradní ohniště je ideální čtvercový nebo obdélníkový půdorys o rozměrech přibližně 120 x 120 centimetrů. Následně odstraníme vrchní vrstvu zeminy včetně travního porostu do hloubky asi 20 centimetrů. Dno výkopu je třeba důkladně zhutnit pomocí dusadla nebo vibrační desky. Na zhutněné dno nasypeme první vrstvu štěrku o frakci 32-63 milimetrů, kterou rozprostřeme do výšky přibližně 10 centimetrů. Tuto vrstvu opět důkladně zhutníme.

Na hrubý štěrk přijde vrstva jemnějšího štěrku frakce 16-32 milimetrů, kterou také pečlivě zhutníme. Správné zhutnění jednotlivých vrstev je naprosto klíčové pro stabilitu celé konstrukce. Na vrchní vrstvu štěrku položíme geotextilii, která zabrání promíchávání jednotlivých vrstev a pronikání nečistot. Následuje příprava betonového základu, který vytvoříme smícháním cementu, písku a štěrku v poměru 1:2:4. Betonovou směs důkladně promícháme s vodou do konzistence, která není příliš řídká ani příliš tuhá.

Připravenou betonovou směs nalijeme do připraveného výkopu na geotextilii. Výška betonové vrstvy by měla být minimálně 15 centimetrů. Povrch betonu vyrovnáme pomocí latě a vodováhy, aby byl dokonale rovný. Do ještě nezatvrdlého betonu můžeme zapracovat ocelovou výztuž v podobě kari sítě, která zvýší pevnost základu. Beton necháme důkladně vyzrát, což při běžných podmínkách trvá přibližně 48 hodin.

Po vytvrzení betonu zkontrolujeme rovinnost povrchu. Případné nerovnosti můžeme vyrovnat tenkou vrstvou cementové malty. Na takto připravený základ můžeme začít pokládat první řadu cihel, která musí být dokonale vodorovná. Pro lepší izolaci proti vlhkosti můžeme mezi betonový základ a první řadu cihel položit hydroizolační pás. Tím zajistíme, že vlhkost ze země nebude vzlínat do cihlové konstrukce ohniště a prodloužíme tak jeho životnost.

Kvalitně připravený základ nám zajistí, že ohniště bude stabilní, bezpečné a vydrží mnoho let intenzivního používání. Investice času do precizní přípravy základu se nám v budoucnu mnohonásobně vrátí v podobě bezproblémového fungování ohniště.

Když stavíš ohniště z cihel, pamatuj, že každá cihla je jako lidský osud - musí být pevně usazena, aby společně vytvořily bezpečný domov pro oheň

Radmila Křivánková

Rozvržení první vrstvy cihel do kruhu

První vrstva cihel je základním stavebním kamenem celého ohniště a její správné rozvržení do kruhu je naprosto klíčové pro celkovou stabilitu a funkčnost. Pro vytvoření kruhového ohniště budeme potřebovat přibližně 12 až 14 běžných plných pálených cihel na jednu vrstvu, přičemž přesný počet závisí na požadovaném průměru ohniště. Ideální vnitřní průměr kruhového ohniště by měl být mezi 60 až 70 centimetry, což poskytuje dostatečný prostor pro efektivní hoření a manipulaci s palivem.

Před samotným pokládáním cihel je nezbytné vyznačit přesný kruh na betonový základ. K tomu můžeme využít provázek připevněný ke středovému kolíku, který nám poslouží jako jednoduchý kružítko. Délka provázku by měla odpovídat požadovanému poloměru ohniště plus tloušťce cihly. Pomocí tohoto provázku nakreslíme křídou nebo tužkou na beton přesný kruh, podle kterého budeme pokládat cihly.

Cihly pokládáme těsně vedle sebe po obvodu nakresleného kruhu. Je důležité, aby byly všechny cihly postaveny na výšku, nikoliv naplocho. Toto uspořádání zajistí lepší stabilitu a tepelnou odolnost ohniště. Mezi jednotlivými cihlami by měly vzniknout malé mezery ve tvaru klínu, které jsou způsobeny kruhovým uspořádáním. Tyto mezery jsou zcela přirozené a později je vyplníme žáruvzdornou maltou.

Při pokládání první vrstvy je naprosto zásadní dbát na vodorovnost každé cihly. K tomu využíváme vodováhu a v případě potřeby jednotlivé cihly podkládáme tenkými podložkami nebo upravujeme množství malty pod nimi. Každou cihlu je třeba pečlivě usadit a zkontrolovat její pozici vůči sousedním cihlám. Vnější hrana cihel by měla tvořit co nejpřesnější kruh, zatímco vnitřní strana může být mírně nepravidelná.

V místech, kde se poslední cihla napojuje na první položenou, často vznikne mezera, která je širší než ostatní spáry. Tuto mezeru můžeme řešit buď přiříznutím cihly na požadovaný rozměr, nebo ponecháním širší spáry, kterou později důkladně vyplníme maltou. Pokud se rozhodneme pro řezání cihly, je důležité použít správné nářadí, ideálně diamantovou pilu nebo kvalitní rozbrušovačku s kotoučem na stavební materiály.

Po dokončení pokládky první vrstvy je nezbytné znovu překontrolovat vodorovnost celého kruhu a případné odchylky opravit. Přesnost první vrstvy totiž přímo ovlivňuje stabilitu všech následujících vrstev ohniště. Také je vhodné celou vrstvu vyfotografovat nebo si poznačit přesné rozmístění cihel, abychom podle tohoto vzoru mohli pokládat další vrstvy. Tím zajistíme, že spáry mezi cihlami budou v následujících vrstvách pravidelně prostřídané, což významně přispěje k celkové pevnosti konstrukce.

Správné pokládání dalších vrstev cihel

Po dokončení první vrstvy cihel je důležité pokračovat v budování ohniště s maximální precizností. Každou další vrstvu cihel pokládáme tak, aby spáry mezi cihlami nebyly nad sebou, což zajistí lepší stabilitu celé konstrukce. Při pokládání druhé vrstvy začínáme opět od rohů, přičemž cihly klademe s přesahem oproti předchozí vrstvě. Tento způsob vazby, známý jako běhounová vazba, je klíčový pro celkovou pevnost ohniště.

Mezi jednotlivými vrstvami používáme kvalitní žáruvzdornou maltu, kterou nanášíme v rovnoměrné vrstvě přibližně 1 cm. Je důležité dbát na to, aby malta nevytékala ze spár a nevytvářela nevzhledné mapy na povrchu cihel. Přebytečnou maltu okamžitě odstraňujeme vlhkou houbou, dokud nezaschne. Při pokládání každé další vrstvy kontrolujeme vodováhou vodorovnost, případné odchylky ihned korigujeme poklepáním gumovou paličkou.

V průběhu stavby je nezbytné myslet na budoucí odvětrávání ohniště. Ve třetí nebo čtvrté vrstvě vytvoříme větrací otvory, které zajistí lepší proudění vzduchu a tím i efektivnější hoření. Tyto otvory vytvoříme vynecháním cihly nebo použitím speciálních větracích tvarovek. Otvory umisťujeme ideálně na protilehlých stranách ohniště, čímž dosáhneme optimálního tahu.

Při pokládání vyšších vrstev je nutné pravidelně kontrolovat svislost stěn pomocí olovnice nebo vodováhy. Jakákoliv odchylka od svislice může způsobit nestabilitu celé konstrukce. Zvláštní pozornost věnujeme rohům ohniště, které musí být perfektně pravoúhlé a svislé. Pro zajištění přesnosti můžeme použít dřevěné nebo kovové úhelníky.

S přibývající výškou ohniště je důležité myslet na jeho budoucí využití. Optimální výška pro pohodlné grilování je přibližně 70-80 cm. V této výšce můžeme vytvořit drážky pro rošt nebo instalovat kovové L-profily, na které později umístíme grilovací rošt. Tyto prvky musíme zabudovat precizně, aby byly ve stejné výšce a rošt byl dokonale vodorovný.

Poslední vrstva cihel vyžaduje zvláštní pozornost, protože bude tvořit korunu ohniště. Cihly zde klademe tak, aby vytvářely mírný přesah dovnitř, což zabrání zatékání vody do spár při dešti. Na horní plochu poslední vrstvy aplikujeme silnější vrstvu malty, kterou pečlivě vyhladíme a vytvoříme mírný spád směrem ven. Toto opatření zajistí lepší odtok vody a prodlouží životnost celého ohniště.

Po dokončení pokládky všech vrstev necháme konstrukci minimálně 48 hodin vyzrát, než začneme s prvním zatopením. Během této doby malta properly vytvrdne a vytvoří pevné spojení mezi jednotlivými cihlami. První zatopení by mělo být velmi mírné, aby nedošlo k teplotnímu šoku konstrukce.

Vytvoření větracích otvorů v konstrukci

Pro správné hoření ohně v cihlové konstrukci je naprosto zásadní zajistit dostatečný přívod vzduchu. Větrací otvory jsou klíčovým prvkem každého ohniště, který zajišťuje optimální proudění vzduchu a tím i efektivní spalování paliva. Při stavbě ohniště z cihel svépomocí je nutné věnovat této části konstrukce zvláštní pozornost.

Větrací otvory vytvoříme již v první řadě cihel nad základovou deskou. Ideální je vytvořit minimálně čtyři otvory, které budou rovnoměrně rozmístěny po obvodu ohniště. Každý otvor by měl mít rozměry přibližně 10 x 15 centimetrů, což zajistí dostatečný přísun kyslíku pro správné hoření. Při pokládání cihel necháme tyto mezery volné a okolní cihly důkladně zafixujeme žáruvzdornou maltou.

Pro ještě lepší cirkulaci vzduchu můžeme do konstrukce zakomponovat také sekundární větrací systém. Ten spočívá ve vytvoření menších otvorů ve druhé nebo třetí řadě cihel. Tyto dodatečné otvory pomohou s přívodem vzduchu do horní části ohniště, kde dochází k hlavnímu hoření. Správně navržený systém větrání významně ovlivňuje kvalitu hoření a redukuje množství kouře.

Při vytváření větracích otvorů je důležité myslet také na jejich praktickou údržbu. Otvory by měly být snadno přístupné pro pravidelné čištění od popela a nečistot. Doporučuje se vytvořit otvory tak, aby se daly v případě potřeby částečně uzavřít, například pomocí šamotových cihel nebo kovových dvířek. Tato možnost regulace se hodí zejména při silném větru nebo dešti.

V okolí větracích otvorů je nutné věnovat zvýšenou pozornost izolaci a zpevnění konstrukce. Cihly kolem otvorů musí být perfektně spojeny žáruvzdornou maltou, aby nedocházelo k jejich uvolňování vlivem tepelné roztažnosti materiálu. Pro zvýšení stability můžeme použít speciální žáruvzdorné výztuže nebo kovové prvky, které pomohou udržet strukturu pohromadě.

Správně vytvořené větrací otvory také přispívají k dlouhé životnosti celého ohniště. Dostatečný přívod vzduchu totiž zabraňuje přehřívání konstrukce a vzniku prasklin způsobených tepelným pnutím. Při stavbě je proto lepší vytvořit více menších otvorů než jeden velký, což zajistí rovnoměrnější distribuci vzduchu a tepla v celém ohništi.

V případě, že plánujeme ohniště využívat i ke grilování, můžeme některé z větracích otvorů uzpůsobit tak, aby sloužily zároveň jako regulátory teploty. Toho dosáhneme instalací posuvných dvířek nebo klapek, které umožní přesné nastavení množství přiváděného vzduchu. Tato modifikace značně rozšíří možnosti využití ohniště a umožní lepší kontrolu nad teplotou při přípravě pokrmů.

Vyplnění spár žáruvzdornou maltou

Po dokončení stavby ohniště z žáruvzdorných cihel přichází na řadu důležitá fáze - vyplnění spár mezi cihlami. Pro tento účel je nezbytné použít kvalitní žáruvzdornou maltu, která odolá vysokým teplotám a zajistí dlouhou životnost celé konstrukce. Žáruvzdornou maltu si připravíme smícháním speciálního žáruvzdorného cementu s jemným křemičitým pískem v poměru přibližně 1:3. Směs důkladně promícháme s vodou, až vznikne hustá, ale stále dobře zpracovatelná konzistence.

Před samotným spárováním je nutné všechny spáry důkladně očistit od prachu a nečistot. Doporučuje se použít stlačený vzduch nebo vysavač, protože jakékoliv zbytky nečistot by mohly negativně ovlivnit přilnavost malty. Spáry také lehce navlhčíme vodou, což zabrání příliš rychlému vysychání malty a zajistí lepší spojení s cihlami.

Maltu nanášíme pomocí spárovací lžíce nebo špachtle, přičemž dbáme na to, aby byla každá spára zcela vyplněná bez vzduchových bublin. Zvláštní pozornost věnujeme rohům a spojům, kde je důležité dosáhnout perfektního vyplnění pro zajištění stability celé konstrukce. Maltu vtlačujeme do spár pod mírným tlakem, aby se dostala co nejhlouběji a vytvořila pevný spoj.

Po nanesení malty necháme spáry mírně zavadnout a následně je uhladíme spárovačkou nebo vlhkou houbičkou. Tento krok je důležitý nejen z estetického hlediska, ale také pro vytvoření kompaktního povrchu, který lépe odolává povětrnostním vlivům. Přebytečnou maltu průběžně odstraňujeme vlhkým hadříkem, aby nezaschla na povrchu cihel.

Vytvrzování malty je třeba věnovat náležitou pozornost. V prvních 24 hodinách by měla malta schnout pozvolna, proto ji v případě teplého počasí občas lehce mlžíme vodou. Během této doby ohniště nepoužíváme a chráníme ho před deštěm i přímým sluncem. Úplné vytvrzení malty trvá přibližně 7 dní, ale první zatopení doporučujeme provést až po 14 dnech, aby byla malta skutečně dokonale vyzrálá.

Pro zvýšení odolnosti spár můžeme po úplném vyschnutí aplikovat speciální žáruvzdorný nátěr. Ten vytvoří dodatečnou ochrannou vrstvu a prodlouží životnost spárování. Pravidelná kontrola stavu spár a jejich případná údržba jsou klíčové pro dlouhodobou funkčnost ohniště. Pokud objevíme praskliny nebo vypadanou maltu, je nutné tato místa co nejdříve opravit, aby se zamezilo pronikání vlhkosti do konstrukce a jejímu postupnému poškozování.

Instalace kovového roštu na grilování

Po vybudování základní konstrukce ohniště z cihel je důležitým krokem instalace kovového roštu, který umožní pohodlné grilování. Kovový rošt musí být především stabilní a bezpečně uložený, aby nedošlo k jeho posunu během grilování. Nejprve je nutné pečlivě změřit vnitřní rozměry ohniště a podle těchto měr vybrat vhodný kovový rošt. Ideální je zvolit rošt z nerezové oceli nebo kvalitního žáruvzdorného kovu, který odolá vysokým teplotám a nebude podléhat korozi.

Pro instalaci roštu je třeba vytvořit pevné podpěry. Nejčastěji se používají ocelové L-profily, které se zazdí do bočních stěn ohniště. Tyto profily by měly být umístěny ve stejné výšce na obou stranách, přibližně 30-40 centimetrů nad dnem ohniště. Před zabudováním L-profilů je nutné odstranit část malty mezi cihlami v místech, kde budou profily zasazeny. Profily by měly přesahovat minimálně 5 centimetrů do vnitřního prostoru ohniště na každé straně.

Pro zvýšení stability je vhodné vytvořit drážky v cihlách pomocí úhlové brusky. Profily je nutné důkladně zakotvit pomocí žáruvzdorné malty, která odolá vysokým teplotám. Po zaschnutí malty je důležité zkontrolovat vodorovnost profilů pomocí vodováhy. Pokud nejsou profily ve stejné rovině, může docházet k nestabilitě roštu během grilování.

Na připravené L-profily lze následně položit samotný rošt. Je důležité, aby rošt měl mírnou vůli od stěn ohniště, přibližně 0,5-1 centimetr na každé straně. Tato mezera umožňuje tepelnou roztažnost kovu při zahřátí a zabraňuje praskání cihel. Pro snadnější manipulaci s roštem je vhodné přidat na jeho okraje madla nebo úchyty. Ty by měly být dostatečně dlouhé, aby bylo možné s roštem bezpečně manipulovat i v rukavicích.

V případě častého grilování je praktické instalovat výškově nastavitelný systém roštu. Toho lze dosáhnout vytvořením několika úrovní drážek v bočních stěnách ohniště nebo instalací speciálního posuvného mechanismu. Tento systém umožňuje regulovat vzdálenost mezi ohněm a grilovanými potravinami, což je klíčové pro dosažení optimálních výsledků při grilování různých druhů pokrmů.

Pro zvýšení životnosti roštu je důležité jej po každém použití důkladně očistit a pravidelně kontrolovat jeho stav. Zvláštní pozornost je třeba věnovat místům, kde rošt dosedá na L-profily, protože zde může docházet k největšímu opotřebení. V případě potřeby je vhodné tato místa ošetřit žáruvzdorným nátěrem nebo pravidelně měnit polohu roštu, aby se zatížení rovnoměrně rozložilo.

Bezpečnostní opatření kolem ohniště

Při budování a následném používání ohniště z cihel je naprosto zásadní dodržovat přísná bezpečnostní opatření, která zajistí bezpečný provoz a ochrání jak majetek, tak zdraví všech přítomných osob. Základním pravidlem je umístění ohniště v dostatečné vzdálenosti od hořlavých materiálů a objektů. Ideální je vzdálenost minimálně tři metry od jakýchkoliv staveb, stromů či keřů. Okolí ohniště by mělo být zbaveno suché trávy, listí a dalších hořlavých materiálů, které by mohly způsobit nekontrolované šíření ohně.

Velmi důležitým bezpečnostním prvkem je vytvoření nehořlavé zóny kolem ohniště. Tu lze vytvořit položením dlažby nebo vysypáním prostoru štěrkem či pískem v okruhu alespoň jednoho metru od ohniště. Tato zóna slouží jako účinná bariéra proti případnému přenosu žhavých uhlíků či jisker na okolní porost. Při stavbě ohniště je také nezbytné zajistit stabilní a rovný podklad, který zabrání případnému zborcení konstrukce během používání.

V bezprostřední blízkosti ohniště musí být vždy připraven hasicí prostředek. Může jít o zahradní hadici s přívodem vody, hasicí přístroj nebo alespoň dostatečně velkou nádobu s vodou. Tyto prostředky musí být snadno dostupné a připravené k okamžitému použití v případě nutnosti. Je také vhodné mít po ruce lopatu nebo hrábě pro manipulaci s ohněm a žhavým popelem.

Při používání ohniště je nutné dbát na správnou velikost ohně. Plameny by nikdy neměly přesahovat výšku cihlového ohrazení, aby nedošlo k jejich nekontrolovatelnému šíření. Zvláštní pozornost je třeba věnovat povětrnostním podmínkám. Za silného větru je lepší oheň vůbec nerozdělávat, případně již hořící oheň uhasit, aby nedošlo k rozfoukání žhavých uhlíků do okolí.

Důležitým aspektem bezpečnosti je také pravidelná kontrola stavu cihlové konstrukce. Je třeba sledovat, zda nedochází k praskání či rozpadu cihel vlivem vysokých teplot a povětrnostních podmínek. Poškozené části je nutné včas opravit nebo vyměnit. Po každém použití ohniště je nezbytné důkladně uhasit oheň a zajistit, aby nezůstaly žádné žhavé uhlíky. Popel by měl být zcela vychladlý, než se s ním začne jakkoliv manipulovat.

Při stavbě ohniště je také důležité myslet na odvodnění základny, aby se v něm nehromadila dešťová voda. Ta by mohla způsobit degradaci materiálu a snížit životnost celé konstrukce. V zimním období je vhodné ohniště zakrýt nebo jinak chránit před povětrnostními vlivy, které by mohly způsobit poškození konstrukce mrazem. Pravidelná údržba a respektování všech bezpečnostních opatření zajistí dlouhou životnost ohniště a především bezpečné využívání pro všechny uživatele.

První zatopení a kontrola funkčnosti

Po dokončení stavby ohniště je nutné nechat maltu a spáry mezi cihlami řádně vyschnout, ideálně alespoň 48 hodin při běžné pokojové teplotě. První zatopení by mělo být velmi pozvolné a opatrné, aby nedošlo k popraskání cihel nebo spár vlivem prudkého teplotního šoku. Začněte s malým množstvím suchého dřeva, ideálně tenkými větvičkami nebo třískami. Oheň rozdělejte uprostřed ohniště a nechte ho pomalu rozhořet.

Během prvního zatopení pozorně sledujte, jak se ohniště chová. Všímejte si především tahu komínu a způsobu, jakým kouř odchází. Správně postavené ohniště by mělo odvádět kouř efektivně vzhůru, aniž by se vracel do prostoru kolem ohniště. Pokud zpozorujete, že kouř neuniká správně nebo se vrací zpět, může to značit problém s tahem komínu nebo nevhodně zvolenou výškou komínu vzhledem k okolním stavbám.

Postupně přidávejte větší kusy dřeva a sledujte, jak se ohniště zahřívá. Je normální, že se během prvního zatopení může objevit mírné praskání - to je způsobeno postupným prohříváním materiálu. Nicméně, pokud uslyšíte hlasité praskání nebo dokonce uvidíte vznikající praskliny, okamžitě oheň uhaste a nechte ohniště vychladnout. V takovém případě bude nutné praskliny opravit před dalším použitím.

Důležitou součástí první zkoušky je také kontrola stability celé konstrukce. Sledujte, zda se některé cihly neuvolňují nebo zda malta mezi nimi neprojevuje známky poškození. Zvláštní pozornost věnujte roštu a jeho uložení - musí spolehlivě unést váhu polen i vznikající žár. Zkontrolujte také stabilitu grilovacího roštu, pokud jste ho do ohniště instalovali.

Po prvním zatopení nechte ohniště zcela vychladnout a proveďte důkladnou kontrolu všech spojů a povrchů. Případné drobné praskliny v maltě opravte flexibilní žáruvzdornou maltou. Je běžné, že během prvních několika zatopení může dojít k mírnému zabarvení cihel nebo malty - to je normální jev způsobený žárem a kouřem.

Pro dlouhodobou životnost ohniště je klíčové pravidelné čištění a údržba. Po každém použití odstraňte veškerý popel a nespálené zbytky dřeva. Pravidelně kontrolujte stav spár mezi cihlami a v případě potřeby je opravte. Během zimního období, pokud ohniště nepoužíváte, je vhodné ho zakrýt vodotěsnou plachtou, která zabrání pronikání vlhkosti do konstrukce. Tím předejdete poškození mrazem a prodloužíte životnost vašeho ohniště.