Jak hlasoval Evropský parlament: přehled podle poslanců

Složení Evropského parlamentu a jeho hlasovací systém

Evropský parlament představuje jedinečnou instituci v rámci evropské integrace, která sdružuje zástupce více než čtyř set milionů občanů z celé Evropské unie. Jeho složení odráží politickou rozmanitost kontinentu a zároveň respektuje demografické rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Celkový počet poslanců Evropského parlamentu je stanoven na 720 míst, přičemž každý členský stát má přidělený určitý počet křesel na základě takzvaného principu degresivní proporcionality. To znamená, že menší státy mají ve vztahu ke své populaci relativně více zástupců než státy velké, přičemž žádný stát nemůže mít méně než šest a více než devadesát šest poslanců.

Česká republika vysílá do Evropského parlamentu celkem jednadvacet poslanců, kteří zastupují různé politické strany a hnutí. Tito poslanci jsou voleni přímou volbou občany na dobu pěti let a jejich mandát je plně nezávislý. Po zvolení se zpravidla přidávají k některé z velkých nadnárodních politických skupin, které tvoří páteř parlamentní práce. Mezi nejvýznamnější politické skupiny patří Evropská lidová strana, Progresivní aliance socialistů a demokratů, Renew Europe, Zelení a Evropská konzervativní a reformní skupina. Každá z těchto skupin prosazuje odlišnou politickou vizi a při hlasování se snaží koordinovat postoje svých členů.

Hlasovací systém Evropského parlamentu je poměrně komplexní záležitostí, která se liší v závislosti na typu projednávaného legislativního aktu. Při standardním hlasování je vyžadována prostá většina přítomných poslanců, avšak v případě závažnějších rozhodnutí, jako je například schvalování mezinárodních smluv nebo vyjádření nedůvěry Evropské komisi, je nutná absolutní většina všech poslanců. Každý poslanec disponuje jedním hlasem a hlasovat může třemi způsoby — pro, proti nebo se může zdržet hlasování.

Transparentnost hlasování je jedním z klíčových prvků demokratického fungování parlamentu. Záznamy o tom, kdo jak hlasoval, jsou veřejně dostupné v elektronické podobě a každý občan má možnost zjistit, jak jeho zvolený zástupce rozhodoval o konkrétních zákonech a usneseních. Tato přístupnost informací je zásadní pro demokratickou kontrolu a odpovědnost poslanců vůči voličům. Hlasování probíhá buď elektronicky prostřednictvím hlasovacích zařízení přímo v plenárním sále, nebo v případě jmenovitého hlasování je každý hlas zaznamenán a přiřazen konkrétnímu poslanci.

Plenární zasedání se konají pravidelně ve Štrasburku, kde sídlí parlament, a doplňková zasedání pak v Bruselu. Výbory, které připravují legislativní práci, zasedají výhradně v Bruselu. Výsledky hlasování jsou zveřejňovány na oficiálních stránkách Evropského parlamentu a jsou archivovány tak, aby bylo možné zpětně dohledat postoje jednotlivých poslanců k jakémukoli projednávanému tématu. Tato databáze slouží nejen novinářům a analytikům, ale i samotným občanům, kteří chtějí sledovat, jak jejich zástupci plní svůj mandát.

Celý systém je navržen tak, aby odrážel pluralitu evropské politiky a zároveň umožňoval efektivní rozhodování. Politické skupiny hrají klíčovou roli při koordinaci hlasování, neboť bez jejich existence by bylo téměř nemožné dosáhnout potřebných většin v parlamentu složeném ze zástupců sedmadvaceti různých zemí s odlišnými politickými tradicemi a prioritami. Způsob, jakým poslanci hlasují, tak vypovídá nejen o jejich osobních přesvědčeních, ale i o strategických kalkulacích jejich politických skupin a domácích stran.

Počet poslanců z každého členského státu

Evropský parlament je jedinečnou institucí, která zastupuje více než čtyři sta padesát milionů občanů členských států Evropské unie. Každý stát má v tomto shromáždění své zástupce, přičemž jejich počet se odvíjí od velikosti populace daného státu, ovšem nikoli čistě proporcionálně. Tento systém se nazývá degresivní proporcionalita, což znamená, že menší státy mají relativně více poslanců na počet obyvatel než státy velké. Právě tato zásada je klíčová pro pochopení toho, jak jsou hlasy v Evropském parlamentu rozloženy a proč výsledky hlasování mohou vypadat tak, jak vypadají.

Německo jakožto nejlidnatější stát Evropské unie vysílá do Evropského parlamentu 96 poslanců, což je zároveň zákonný strop stanovený přímo ve Smlouvách. Francie má 81 poslanců, Itálie a Španělsko pak shodně 76 poslanců. Polsko, které je pátou nejlidnatější zemí unie, disponuje 53 mandáty. Rumunsko má 33 poslanců, Nizozemsko 31, Belgie, Česká republika, Řecko, Maďarsko, Portugalsko a Švédsko mají shodně po 21 poslancích. Rakousko a Bulharsko mají každé 20 poslanců, Dánsko, Finsko a Slovensko po 15. Irsko a Chorvatsko mají 14 poslanců, Litva 11, Slovinsko a Lotyšsko po 9 poslancích. Estonsko, Kypr, Lucembursko a Malta mají každé po 6 poslancích, přičemž 6 poslanců je zároveň zákonné minimum stanovené pro každý členský stát bez ohledu na jeho velikost.

Celkový počet poslanců Evropského parlamentu je v současném volebním období 720 poslanců, a to po rozhodnutí, které bylo přijato před volbami v červnu 2024. Toto číslo se v průběhu let měnilo v závislosti na rozšiřování unie i na demografických změnách v jednotlivých státech. Přerozdělení mandátů probíhá vždy před každými evropskými volbami na základě aktuálních demografických dat.

Způsob, jakým poslanci hlasují, je přitom velmi zajímavé téma. Každý poslanec hlasuje individuálně a není vázán pokyny svého národního státu. Seskupují se do politických skupin, které překračují hranice jednotlivých zemí. V současném parlamentu existuje několik hlavních frakcí – Evropská lidová strana, Socialisté a demokraté, Renew Europe, Evropští konzervativci a reformisté, Identita a demokracie, Zelení a další. Výsledky hlasování pak odrážejí složité koalice mezi těmito skupinami.

Česká republika se svými 21 poslanci hraje v tomto prostředí svou roli. Čeští europoslanci jsou rozptýleni napříč různými politickými skupinami, což znamená, že při konkrétním hlasování mohou stát na zcela odlišných stranách. Zatímco někteří hlasují s konzervativními frakcemi, jiní se přiklánějí k liberálním nebo středopravým uskupením. Sledování toho, kdo jak hlasoval, je proto pro české občany důležité, protože odhaluje skutečné politické postoje jejich zástupců, nikoli jen stranická hesla.

Transparentnost hlasování je v Evropském parlamentu na velmi vysoké úrovni. Všechna jmenovitá hlasování jsou veřejně dostupná a kdokoli si může ověřit, jak konkrétní poslanec hlasoval o konkrétním tématu. Tato otevřenost umožňuje voličům lépe posoudit, zda jejich zástupci skutečně hájí zájmy, kvůli nimž je zvolili. Databáze hlasování jsou přístupné online a obsahují záznamy o tisících hlasování, která proběhla v průběhu jednotlivých volebních období.

Transparentnost hlasování v Evropském parlamentu není jen technická záležitost – je to zrcadlo demokratické odpovědnosti. Každý poslanec, který zvedne ruku nebo stiskne tlačítko, by měl vědět, že jeho volič má právo vědět, jak bylo hlasováno, proč bylo hlasováno a v čí prospěch bylo hlasováno. Bez tohoto vědění se demokracie stává pouhým divadlem.

Rostislav Dvořáček

Politické skupiny a jejich vliv na hlasování

Evropský parlament je místem, kde se střetávají různé politické vize a ideologické přístupy, a právě politické skupiny hrají klíčovou roli v tom, jak jednotliví poslanci hlasují. Nejde jen o formální sdružení – tyto skupiny aktivně formují hlasovací chování svých členů, koordinují postoje a vyjednávají kompromisy, které pak ovlivňují výsledky celého parlamentního procesu. Pokud chcete pochopit, kdo jak hlasoval v Evropském parlamentu, musíte nejprve porozumět tomu, jak tyto skupiny fungují a jaký mají vliv.

V současném Evropském parlamentu existuje několik hlavních politických skupin, přičemž každá z nich sdružuje poslance z různých členských států, kteří sdílejí podobné politické hodnoty. Evropská lidová strana (EPP) dlouhodobě představuje největší a nejsilnější skupinu, která tradičně zaujímá středopravicové pozice. Její hlasovací chování bývá konzervativnější v otázkách ekonomiky, ale zároveň proevropské, pokud jde o integraci a posilování unijních institucí. Poslanci z EPP zpravidla hlasují jednotně, i když i v jejich řadách se občas objevují výjimky, zejména u citlivých témat jako je migrační politika nebo klimatická legislativa.

Na druhé straně spektra stojí Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D), která sdružuje levicové a středolevicové strany. Tato skupina má silné zastoupení v otázkách sociální spravedlnosti, ochrany pracovních práv a klimatické politiky. Hlasování poslanců ze S&D bývá předvídatelné v oblastech, kde panuje shoda na základních hodnotách, ale i zde dochází k vnitřním napětím, zejména pokud jde o ekonomické reformy nebo vztah k průmyslovým odvětvím v jednotlivých zemích.

Liberální skupina Renew Europe zaujímá středové pozice a její vliv na hlasování v parlamentu je značný, protože často rozhoduje o tom, zda se většina přikloní doleva nebo doprava. Poslanci z Renew Europe jsou obecně silně proevropští a podporují volný trh, ale zároveň kladou důraz na demokratické hodnoty a právní stát. Jejich hlasování může být klíčové při přijímání legislativy, kde EPP a S&D nedosáhnou dostatečné shody.

Zelení a Evropská svobodná aliance tvoří skupinu, která se zaměřuje především na ekologická témata a práva menšin. Jejich hlasovací vzorce jsou silně ovlivněny environmentální agendou a v posledních letech jejich vliv vzrostl, zejména v souvislosti s Evropskou zelenou dohodou. Poslanci z této skupiny bývají kritičtí vůči kompromisům, které by oslabovaly ambiciózní klimatické cíle, a jejich hlasy jsou proto velmi ceněné při vyjednávání finálních verzí legislativy.

Na pravém okraji parlamentního spektra působí skupiny jako Evropští konzervativci a reformisté (ECR) a Identita a demokracie (ID), které zastávají eurokritické nebo přímo euroskeptické postoje. Jejich hlasování se výrazně liší od mainstreamu – zpravidla odmítají prohlubování evropské integrace, jsou skeptičtí vůči klimatické legislativě a prosazují přísnější migrační politiku. Přestože tyto skupiny nedosahují většiny, jejich vliv nelze podceňovat, protože mohou blokovat nebo komplikovat přijímání určitých opatření.

Důležitou součástí fungování politických skupin je takzvaná skupinová disciplína. Vedení každé skupiny se snaží zajistit, aby poslanci hlasovali v souladu s dohodnutou linií, a to prostřednictvím pravidelných schůzí, interních diskusí a doporučení. Porušení skupinové disciplíny není sice formálně trestáno, ale může mít politické důsledky pro daného poslance v podobě ztráty vlivných pozic ve výborech nebo snížené podpory při budoucích kampaních.

Sledovat, kdo jak hlasoval v Evropském parlamentu, je dnes snazší než kdykoli předtím. Hlasovací záznamy jsou veřejně dostupné a různé organizace a analytická centra je pravidelně zpracovávají a vyhodnocují. Díky tomu mohou občané, novináři i výzkumníci porovnávat, nakolik jednotliví poslanci dodržují stranickou linii a kde se od ní odchylují. Tato transparentnost je jedním z pilířů demokratické odpovědnosti, která by měla být v moderním parlamentarismu samozřejmostí.

Jak probíhá samotné hlasování v plénu

Samotné hlasování v plénu Evropského parlamentu je proces, který se na první pohled může zdát jako jednoduchá formalita, ale ve skutečnosti jde o složitě organizovaný mechanismus, který odráží celou šíři demokratického rozhodování na evropské úrovni. Každý poslanec Evropského parlamentu má při hlasování k dispozici několik způsobů, jak svůj hlas vyjádřit, a způsob, jakým se hlasuje, závisí na typu projednávaného dokumentu i na tom, zda některá ze skupin nebo poslanců požádala o specifický způsob hlasování.

Nejběžnějším způsobem je takzvané elektronické hlasování, při němž každý poslanec stiskne příslušné tlačítko na svém hlasovacím zařízení umístěném na jeho místě v hemicyklu. Tato metoda je rychlá a efektivní, přičemž výsledky jsou okamžitě zobrazeny na velkých obrazovkách v sále. Poslanec má na výběr ze tří možností – může hlasovat pro, proti, nebo se může zdržet hlasování. Zdržení se hlasování není totéž co nepřítomnost, jde o vědomé politické rozhodnutí, které se zaznamenává a je součástí výsledku.

Pokud o to požádá politická skupina nebo určitý počet poslanců, může být vyhlášeno jmenovité hlasování, takzvané roll-call vote. Právě tato forma hlasování je z hlediska transparentnosti naprosto klíčová, protože každý hlas každého poslance je zaznamenán a zveřejněn. Díky tomu může kdokoli – novinář, výzkumník, občan nebo lobbista – zpětně dohledat, jak konkrétní poslanec hlasoval o konkrétním textu. Výsledky jmenovitých hlasování jsou dostupné v databázích Evropského parlamentu a tvoří základ pro různé analytické nástroje, které sledují hlasovací chování jednotlivých poslanců i celých frakcí.

Hlasování v plénu probíhá zpravidla ve středu a ve čtvrtek během plenárních zasedání ve Štrasburku, která se konají přibližně jednou za měsíc. Kratší mini-plenární zasedání se konají v Bruselu. Během jednoho hlasovacího maratonu, jak se těmto blokům hlasování někdy říká, může plénum odhlasovat desítky až stovky pozměňovacích návrhů a závěrečných textů v poměrně krátkém čase. Tempo je vysoké a od poslanců se očekává, že jsou připraveni a orientují se v tom, o čem hlasují.

Před samotným hlasováním mají poslanci možnost podat takzvané vysvětlení hlasování, ať už ústně přímo v sále, nebo písemně. Tato vysvětlení slouží k tomu, aby poslanec veřejně objasnil, proč hlasoval tak, jak hlasoval, případně aby upozornil na nuance svého postoje. Jde o nástroj, který sice nemá žádný vliv na výsledek hlasování, ale politicky a komunikačně může být velmi důležitý, zejména pokud poslanec hlasoval jinak než jeho frakce.

Právě odchylky od hlasování frakce jsou předmětem velkého zájmu analytiků i médií. Každá politická skupina v Evropském parlamentu má svou koordinaci a doporučení, jak hlasovat, ale poslanci nejsou formálně vázáni stranickou disciplínou tak, jak je tomu v některých národních parlamentech. To znamená, že poslanec může bez formálních sankcí hlasovat i proti doporučení své skupiny, i když v praxi se to děje spíše výjimečně a zpravidla jen u citlivých témat, kde hrají roli silné národní nebo osobní přesvědčení.

Výsledky hlasování jsou veřejně dostupné a dohledatelné prostřednictvím oficiálního webu Evropského parlamentu, kde lze filtrovat podle jména poslance, podle země, podle politické skupiny nebo podle konkrétního legislativního dokumentu. Tato databáze je jedním z nejcennějších nástrojů pro sledování toho, jak Evropský parlament skutečně funguje v praxi, a umožňuje porovnávat proklamované postoje poslanců s jejich reálným hlasovacím chováním.

Veřejně dostupné záznamy o hlasování poslanců

Transparentnost je jedním z pilířů demokratického fungování každé legislativní instituce a Evropský parlament v tomto ohledu nezůstává pozadu. Každý poslanec, který zasedá v této nadnárodní instituci, je povinen svým voličům skládat účty, a právě proto existují mechanismy, které umožňují veřejnosti sledovat, jak konkrétní zástupci hlasují o jednotlivých legislativních návrzích, rezolucích či jiných důležitých dokumentech.

Záznamy o hlasování poslanců Evropského parlamentu jsou veřejně přístupné a každý občan Evropské unie má právo si je prohlédnout. Tato data jsou systematicky shromažďována a zveřejňována na oficiálních stránkách Evropského parlamentu, kde lze dohledat výsledky hlasování až do nejmenšího detailu. Není to jen suchá statistika – jde o živý dokument demokratického procesu, který odráží politické postoje, priority a závazky každého zvoleného zástupce.

Portál Evropského parlamentu nabízí uživatelům možnost vyhledávat záznamy podle různých kritérií. Lze filtrovat podle jména poslance, podle politické skupiny, podle země původu nebo podle konkrétního legislativního tématu. Tato flexibilita vyhledávání umožňuje jak novinářům, tak běžným občanům rychle zjistit, jak jejich zástupce hlasoval například o klimatických zákonech, migračních politikách, digitální regulaci nebo zemědělských dotacích.

Každé hlasování je zaznamenáno s přesností, která zahrnuje nejen výsledek samotný – tedy zda poslanec hlasoval pro, proti nebo se zdržel hlasování – ale také kontext celého legislativního procesu. K dispozici jsou zprávy výborů, pozměňovací návrhy a finální texty přijatých i odmítnutých dokumentů. To vše dohromady tvoří komplexní obraz o tom, jakým směrem se ubírá evropská legislativa a kdo za ní stojí.

Čeští europoslanci nejsou v tomto ohledu žádnou výjimkou a jejich hlasovací záznamy jsou stejně dostupné jako záznamy jejich kolegů z ostatních členských států. Voliči z České republiky tak mají plnou možnost zkontrolovat, jak jejich zvolení zástupci přistupují k tématům, která jsou pro ně důležitá. Ať už jde o ochranu průmyslu, energetickou politiku, práva spotřebitelů nebo zahraniční vztahy Evropské unie, vše je dohledatelné a ověřitelné.

Neziskové organizace a investigativní novináři tato data pravidelně využívají k analýzám a srovnáním. Vznikají tak přehledné databáze a vizualizace, které ještě více usnadňují orientaci v jinak složitém světě evropské politiky. Některé platformy dokonce umožňují sledovat konzistenci hlasování jednotlivých poslanců v čase, což je cenný nástroj pro hodnocení politické integrity a věrnosti předvolebním slibům.

Důležité je také zmínit, že ne každé hlasování v Evropském parlamentu probíhá jmenovitě. Existují tzv. elektronická jmenovitá hlasování a hlasování zdvižením ruky, přičemž jmenovitá hlasování jsou ta, u nichž jsou záznamy o individuálních postojích poslanců veřejně dostupné. O způsobu hlasování rozhoduje zpravidla politická skupina nebo předsednictvo parlamentu, přičemž jmenovitá hlasování jsou standardem u klíčových legislativních aktů.

Přístup k těmto informacím je bezplatný a nevyžaduje žádnou registraci. Stačí navštívit příslušnou sekci webu Evropského parlamentu, kde jsou data strukturovaná a pravidelně aktualizovaná. Tento přístup k informacím je základním předpokladem fungující demokracie, protože bez znalosti toho, jak jejich zástupci hlasují, nemohou voliči činit informovaná rozhodnutí při dalších volbách.

Celý systém zveřejňování hlasovacích záznamů tak představuje jeden z nejdůležitějších nástrojů demokratické kontroly v rámci Evropské unie a jeho správné využívání by mělo být samozřejmostí pro každého angažovaného občana.

Čeští europoslanci a jejich hlasovací vzorce

Sledovat, jak čeští europoslanci hlasují v Evropském parlamentu, není vždy jednoduché. Záznamy existují, jsou veřejně dostupné, ale málokdo se v nich skutečně orientuje. Přitom právě tato data odhalují mnohem více než jakýkoliv předvolební program nebo tisková zpráva. Ukazují, zda politik skutečně stojí za tím, co říká, nebo zda jeho slova a činy jdou každé jiným směrem.

Čeští europoslanci jsou rozděleni do několika politických skupin Evropského parlamentu, přičemž každá skupina má svou vlastní agendu, priority a disciplínu při hlasování. Europoslanci z hnutí ANO jsou součástí skupiny Patriots for Europe, která zastává euroskeptické postoje a důraz na národní suverenitu. Naopak zástupci ODS a jejich kolegové z dalších konzervativních stran jsou sdruženi ve skupině Evropských konzervativců a reformistů. Lidovci z KDU-ČSL a TOP 09 tradičně zasedají v řadách Evropské lidové strany, zatímco Piráti a jejich případní spojenci inklinují k Zeleným nebo liberálním frakcím.

Každá tato příslušnost se pak promítá do konkrétních hlasování. Když se hlasovalo o Zelené dohodě pro Evropu, čeští europoslanci z různých skupin zaujali diametrálně odlišná stanoviska. Zatímco lidovci a progresivní europoslanci podpořili ambiciózní klimatické cíle, konzervativci a zástupci euroskeptických stran hlasovali proti nebo se zdrželi. Podobný vzorec se opakoval při hlasování o migrační politice, zemědělských reformách nebo digitální regulaci.

Zajímavým jevem je takzvaná skupinová disciplína. Většina europoslanců hlasuje v souladu se svou politickou skupinou v přibližně 80 až 90 procentech případů. To znamená, že pokud chcete vědět, jak bude konkrétní europoslanec hlasovat, stačí sledovat postoj jeho skupiny. Výjimky však existují a právě ty jsou politicky nejzajímavější. Někteří čeští europoslanci se od skupinové linie odchylují výrazněji než jiní, což může signalizovat buď silnou osobní přesvědčení, nebo naopak tlak domácích voličů.

Portály jako How My MEP Voted nebo VoteWatch Europe umožňují detailní analýzu hlasovacích záznamů. Každý občan si může dohledat, jak jeho europoslanec hlasoval o konkrétním legislativním návrhu, zda byl přítomen, zda hlasoval pro, proti nebo se zdržel. Tato transparentnost je jedním z pozitivních aspektů evropské parlamentní demokracie, i když ji využívá jen zlomek voličů.

Hlasovací záznamy také ukazují míru účasti. Ne každý europoslanec je stejně aktivní. Někteří mají účast na hlasováních přes 90 procent, jiní se pravidelně nedostavují nebo hlasují prostřednictvím pověření. Nízká účast při hlasování bývá jedním z nejčastějších kritik směřovaných na konkrétní europoslance ze strany médií i občanské společnosti.

Zvláštní pozornost si zaslouží hlasování o klíčových otázkách, které se přímo dotýkají České republiky. Ať už jde o kohezní fondy, zemědělské dotace, energetickou politiku nebo pravidla pro automobilový průmysl, čeští europoslanci by měli hájit národní zájmy. Realita je ale komplikovanější. Stranická příslušnost a skupinová loajalita někdy převáží nad tím, co by bylo výhodné pro českou ekonomiku nebo české občany.

Analýzy nezávislých organizací opakovaně ukazují, že čeští europoslanci jako celek patří k průměrně aktivním zákonodárcům v rámci Evropského parlamentu. Nejsou ani výrazně aktivnější, ani výrazně pasivnější než jejich kolegové z jiných zemí. Rozdíly jsou ale značné mezi jednotlivci. Někteří čeští europoslanci patří k nejaktivnějším zpravodajům a řečníkům, jiní jsou prakticky neviditelní.

Transparentnost hlasování je základním pilířem demokratické odpovědnosti. Pokud voliči nevědí, jak jejich zástupci hlasují, nemohou je smysluplně hodnotit ani volat k odpovědnosti. Proto je důležité, aby média, nevládní organizace i samotní občané sledovali hlasovací záznamy a konfrontovali s nimi veřejná prohlášení politiků. Jen tak může být evropská demokracie skutečně funkční a reprezentativní.

Nejdůležitější hlasování současného volebního období

Současné volební období Evropského parlamentu přineslo celou řadu zásadních hlasování, která formují podobu Evropy na příštích několik let. Poslanci zasedající ve Štrasburku a Bruselu rozhodují o věcech, jež se přímo dotýkají každodenního života milionů občanů napříč celým kontinentem, a proto je sledování toho, kdo jak hlasoval, naprosto klíčové pro pochopení politického směřování Unie.

Jedním z nejvýznamnějších hlasování bylo schválení Zelené dohody pro Evropu, která stanovuje ambiciózní cíle v oblasti klimatické politiky. Hlasování ukázalo zřetelné rozštěpení mezi politickými skupinami – zatímco Zelení a socialisté dohodu podpořili s nadšením, část konzervativců a zejména euroskeptické frakce hlasovaly proti s argumentem, že opatření poškodí evropský průmysl a zdraží energie pro běžné domácnosti. Toto hlasování bylo mimořádně sledované také proto, že čeští europoslanci se v něm rozdělili přesně podle stranické příslušnosti, přičemž zástupci ODS hlasovali jednotně proti, zatímco poslanci z jiných českých stran zaujali odlišné postoje.

Neméně důležité bylo hlasování o nařízení o obnově přírody, které patřilo k nejkontroverznějším legislativním aktům celého volebního období. Finální výsledek byl velmi těsný a ukázal, jak obrovský vliv mají jednotliví poslanci na výsledek hlasování. Zemědělské lobby napříč Evropou vyvíjely intenzivní tlak na europoslance, aby nařízení odmítli nebo alespoň výrazně oslabili. Výsledné hlasování odhalilo, že politická příslušnost není vždy zárukou předvídatelného chování – několik poslanců ze středopravých frakcí hlasovalo v rozporu s doporučením svých skupin.

Dalším klíčovým momentem bylo hlasování o migrační a azylové politice, konkrétně o takzvaném Paktu o migraci a azylu. Tato reforma, na níž se pracovalo více než čtyři roky, prošla parlamentem po bouřlivé debatě. Hlasování rozdělilo nejen politické skupiny, ale také jednotlivé národní delegace. Čeští europoslanci se opět ukázali jako nesourodá skupina – někteří podpořili kompromisní znění paktu jako nutný krok k řešení migrační krize, jiní ho odmítli jako nedostatečný nebo naopak jako příliš přísný vůči žadatelům o azyl.

Velmi sledovaným bylo rovněž hlasování o zákazu prodeje nových spalovacích motorů od roku 2035. Toto rozhodnutí vyvolalo obrovskou diskusi nejen v parlamentních kuloárech, ale i mezi výrobci automobilů a odborovými svazy. Výsledek hlasování ukázal, že ekonomické zájmy jednotlivých členských států hrají při rozhodování poslanců zásadní roli. Poslanci ze zemí s významnou automobilovou výrobou, jako je Německo, Česká republika nebo Slovensko, byli pod obrovským tlakem ze strany domácí průmyslové lobby.

Nelze opomenout ani hlasování týkající se podpory Ukrajiny a různých balíčků pomoci napadené zemi. Tato hlasování ukázala, že v otázce solidarity s Ukrajinou panuje v Evropském parlamentu relativně silná shoda napříč politickým spektrem, ačkoliv krajně pravicové a krajně levicové frakce se od majoritního postoje distancovaly. Transparentnost těchto hlasování je přitom pro veřejnost nesmírně důležitá – každý občan Evropské unie má právo vědět, jak jeho zvolený zástupce hlasoval o věcech, které ovlivňují bezpečnost celého kontinentu.

Sledování hlasování v Evropském parlamentu je dnes snazší než kdykoli předtím, protože veškeré výsledky jsou veřejně dostupné v databázích parlamentu. Každý hlas každého poslance je zaznamenán a kdokoli si může ověřit, jak jeho zástupce skutečně hlasoval – zda dodržel stranickou linii, nebo se od ní odchýlil. Tato transparentnost je jednou ze silných stránek evropské demokracie a zároveň nástrojem, který umožňuje voličům lépe hodnotit práci svých zástupců při příštích volbách.

Rozdíly mezi jmenovitým a elektronickým hlasováním

V Evropském parlamentu existují dva základní způsoby, jak poslanci vyjadřují svůj postoj k projednávaným tématům. Každý z těchto způsobů má svá specifika, své výhody i nevýhody, a jejich pochopení je klíčové pro každého, kdo chce skutečně porozumět tomu, jak evropská legislativa vzniká a kdo za ní stojí.

Jmenovité hlasování, anglicky označované jako roll-call vote, je způsob, při kterém je zaznamenán hlas každého jednotlivého poslance. To znamená, že kdokoliv – novinář, výzkumník, ale i prostý občan – může dohledat, jak konkrétní poslanec hlasoval o konkrétním návrhu. Tento způsob hlasování je považován za základ demokratické transparentnosti a odpovědnosti. Pokud chcete zjistit, jak váš zvolený zástupce hlasoval například o nových pravidlech pro umělou inteligenci, o migrační politice nebo o klimatických opatřeních, jmenovité hlasování vám tuto informaci poskytne. Data jsou veřejně dostupná na oficiálních stránkách Evropského parlamentu a různé neziskové organizace a watchdogové skupiny je pravidelně analyzují a zpřístupňují v přehledné podobě.

Naproti tomu elektronické hlasování, které se v Evropském parlamentu používá velmi často, funguje na odlišném principu. Výsledek je sice zaznamenán jako celek, tedy kolik poslanců hlasovalo pro, kolik proti a kolik se zdrželo, ale individuální hlasy jednotlivých poslanců nejsou automaticky zveřejňovány. To vytváří situaci, kdy veřejnost ví, jaký byl výsledek, ale neví, jak konkrétní poslanec přispěl k tomuto výsledku. Z pohledu demokratické kontroly je to pochopitelně problematické, protože volič nemá přímý přístup k informaci o tom, jak jeho zástupce jednal.

Klíčový rozdíl tedy spočívá v míře transparentnosti a v možnosti veřejné kontroly. Jmenovité hlasování umožňuje sledovat nejen výsledek, ale i individuální chování poslanců, jejich konzistentnost s programem politické strany, jejich loajalitu vůči národním zájmům nebo naopak jejich ochotu jít proti proudu. Elektronické hlasování tuto možnost neposkytuje, a proto bývá někdy kritizováno jako méně demokratický nástroj, přestože z hlediska efektivity a rychlosti je pro parlament praktičtější.

Je důležité zmínit, že jmenovité hlasování se v Evropském parlamentu koná buď automaticky v určitých případech stanovených jednacím řádem, nebo na žádost poslaneckého klubu, skupiny poslanců či předsedy. Pokud tedy žádná ze stran o jmenovité hlasování nepožádá, může proběhnout hlasování elektronicky bez záznamu individuálních hlasů. To dává politickým skupinám určitou taktickou výhodu – mohou se rozhodnout, zda chtějí, aby jejich postoje byly veřejně viditelné, nebo zda preferují anonymitu kolektivního výsledku.

Tato dynamika má přímý dopad na to, jak jsou poslanci vnímáni voliči ve svých domovských zemích. Poslanec, jehož hlasy jsou pravidelně zaznamenávány v jmenovitých hlasováních, je mnohem lépe sledovatelný a hodnotitelný než poslanec, jehož hlasy se ztrácejí v anonymitě elektronického systému. Organizace jako VoteWatch Europe nebo Politico Europe pravidelně zpracovávají data z jmenovitých hlasování a vytvářejí profily poslanců, které ukazují jejich politické vzorce chování. Tato data jsou pak cenným nástrojem jak pro novináře, tak pro samotné voliče.

Rozdíl mezi oběma systémy se projevuje i v psychologii samotného hlasování. Výzkumy naznačují, že poslanci se v jmenovitých hlasováních chovají jinak než v těch anonymních – jsou více nakloněni hlasovat v souladu s pozicí své politické skupiny a méně ochotni riskovat veřejnou kritiku za nepopulární rozhodnutí. Elektronické hlasování naopak může poskytovat určitý prostor pro individuální odchylky, které zůstanou bez povšimnutí.

Z pohledu občana, který chce skutečně vědět, kdo jak hlasoval v Evropském parlamentu, je proto zásadní rozlišovat mezi těmito dvěma typy hlasování a chápat jejich omezení. Databáze jmenovitých hlasování jsou zlatým dolem pro každého, kdo chce pochopit skutečnou politiku Evropského parlamentu, zatímco výsledky elektronických hlasování poskytují pouze hrubý obrázek bez možnosti přiřadit odpovědnost konkrétním osobám. Transparentnost evropské demokracie tak závisí nejen na pravidlech, ale i na ochotě politických skupin tato pravidla skutečně využívat ve prospěch veřejné kontroly.

Jak najít výsledky konkrétního hlasování online

Sledování hlasování poslanců Evropského parlamentu je dnes dostupnější než kdykoli dříve, přesto mnoho lidí neví, kde přesně hledat a jak se v dostupných nástrojích orientovat. Pokud vás zajímá, jak konkrétní europoslanec hlasoval o určitém tématu, máte k dispozici několik spolehlivých cest, jak se k těmto informacím dostat.

Nejpřímější cestou je oficiální webová stránka Evropského parlamentu na adrese europarl.europa.eu. Tato stránka obsahuje rozsáhlou databázi všech hlasování, která se v parlamentu uskutečnila. V sekci věnované plenárním zasedáním najdete záznamy hlasování rozdělené podle dat a témat. Stačí vybrat konkrétní plenární zasedání, přejít do části věnované výsledkům hlasování a stáhnout příslušný dokument. Tyto dokumenty jsou zpravidla dostupné ve formátu PDF nebo XML a obsahují jména poslanců spolu s tím, jak hlasovali – tedy zda byli pro, proti, zdrželi se hlasování, nebo zda vůbec nebyli přítomni.

Dalším velmi praktickým nástrojem je platforma HowTheyVote.eu, která data z Evropského parlamentu zpracovává do přehledné a uživatelsky přívětivé podoby. Na tomto webu lze vyhledávat podle jména poslance, podle politické skupiny nebo podle konkrétního tématu hlasování. Výsledky jsou zobrazeny přehledně a bez nutnosti procházet rozsáhlé technické dokumenty. Podobnou funkci plní i projekt VoteWatch Europe, který dlouhodobě sleduje a analyzuje hlasovací chování europoslanců a nabízí různé statistické přehledy.

Pokud chcete najít výsledky konkrétního hlasování, je užitečné znát alespoň přibližné datum nebo název legislativního dokumentu, o kterém se hlasovalo. Každý legislativní akt má v Evropském parlamentu přiděleno referenční číslo, například ve formátu A9-0000/2023, podle kterého lze hlasování snadno dohledat. Toto číslo bývá uvedeno v médiích nebo v tiskových zprávách Evropského parlamentu, které jsou vydávány bezprostředně po skončení hlasování.

Velmi důležitou součástí celého systému je také sekce „Výsledky hlasování dostupná přímo v záznamu každého plenárního zasedání. Záznamy jsou archivovány a přístupné zpětně, takže lze dohledat i hlasování z předchozích volebních období. Pro každé hlasování je zpravidla uveden celkový počet hlasů pro, proti a zdržení se, přičemž u jmenovitých hlasování jsou dostupné i individuální záznamy jednotlivých poslanců.

Je třeba zmínit, že ne všechna hlasování jsou jmenovitá. Část hlasování probíhá formou zdvižení ruky nebo elektronicky bez záznamu individuálních hlasů. Jmenovité hlasování musí být výslovně vyžádáno politickou skupinou nebo určitým počtem poslanců. Proto se může stát, že u některých rozhodnutí individuální záznamy jednoduše neexistují.

Pro česky mluvící uživatele je pak velmi praktická možnost přepnutí rozhraní europarl.europa.eu do češtiny, přičemž většina dokumentů je dostupná ve všech úředních jazycích Evropské unie včetně češtiny. To výrazně usnadňuje orientaci těm, kteří se v anglickém nebo francouzském prostředí cítí méně jistě. Výsledky hlasování jsou tak skutečně dostupné každému občanovi, který má zájem vědět, jak jeho zvolení zástupci v Bruselu a Štrasburku rozhodují o věcech, které se dotýkají každodenního života v celé Evropě.

Absence a zdržení se hlasování jako politický signál

V hlasováních Evropského parlamentu se pozornost veřejnosti i médií soustředí především na výsledky – zda byl návrh přijat nebo zamítnut. Mnohem méně se však hovoří o tom, co se skrývá za zdánlivě neutrálními gesty, jako je záměrná absence poslance v sále nebo jeho rozhodnutí zdržet se hlasování. Přitom právě tyto postoje mohou být stejně výmluvné jako jednoznačné ano nebo ne a v politickém kontextu nesou velmi konkrétní sdělení.

Hlasování v Evropském parlamentu – přehled frakcí a jejich pozic

Frakce EP	Zkratka	Počet poslanců (2024)	Politická orientace	Typické hlasování: Zelená dohoda	Typické hlasování: Migrace	Typické hlasování: Rozšíření EU	Transparentnost hlasování
Evropská lidová strana	EPP	188	Středopravicová, křesťanskodemokratická	Částečná podpora	Přísná kontrola hranic	Pro rozšíření	Jmenovité hlasování zveřejněno
Progresivní aliance socialistů a demokratů	S&D	136	Středolevicová, sociálnědemokratická	Silná podpora	Humanitární přístup	Pro rozšíření	Jmenovité hlasování zveřejněno
Renew Europe	RE	77	Liberální, proevropská	Silná podpora	Řízená migrace	Silná podpora rozšíření	Jmenovité hlasování zveřejněno
Evropští konzervativci a reformisté	ECR	78	Pravicová, euroskeptická	Proti	Přísné omezení migrace	Podmíněná podpora	Jmenovité hlasování zveřejněno
Identita a demokracie	ID	58	Krajně pravicová, nacionalistická	Zásadně proti	Zastavení migrace	Proti rozšíření	Jmenovité hlasování zveřejněno
Zelení / Evropská svobodná aliance	Greens/EFA	53	Ekologická, regionalistická	Maximální podpora	Otevřená migrační politika	Pro rozšíření	Jmenovité hlasování zveřejněno
Levice v Evropském parlamentu	The Left	46	Krajně levicová, socialistická	Podpora s výhradami	Solidarita s migranty	Podmíněná podpora	Jmenovité hlasování zveřejněno
Nezařazení poslanci	NI	45	Různorodá, bez frakce	Různé	Různé	Různé	Individuální záznamy dostupné
Zdroj: Evropský parlament – oficiální záznamy hlasování (www.europarl.europa.eu) | Volební období 2024–2029 | Hlasování poslanců jsou veřejně dohledatelná podle jména, frakce i státu.

Zdržení se hlasování je v parlamentní kultuře Evropské unie nástrojem, který má svou vlastní logiku. Poslanec, který se zdrží, nevyjadřuje souhlas ani nesouhlas – ale zároveň tím říká, že si nepřeje, aby byl spojen s jednou ani druhou stranou. Takový postoj může odrážet vnitřní rozpolcenost celé politické skupiny, kdy část poslanců chce podpořit návrh, ale jiná část by hlasovala proti, a kompromisem se stane právě zdržení se. Výsledek je pak čitelný pro každého, kdo se podívá na záznamy hlasování dostupné na stránkách Evropského parlamentu v sekci věnované tomu, kdo jak hlasoval.

Absence je ještě složitější signál. Existují samozřejmě situace, kdy poslanec chybí z objektivních důvodů – nemoc, jiné povinnosti, cestování. Ale záměrná nepřítomnost při klíčovém hlasování je politickým aktem, který bývá pečlivě promyšlen. Poslanec, který se fyzicky nedostaví do sálu, nemusí nést přímou odpovědnost za výsledek hlasování, přestože svou nepřítomností de facto ovlivnil poměr hlasů. Je to způsob, jak se vyhnout nepříjemnému rozhodnutí bez toho, aby musel veřejně vysvětlovat svůj postoj.

V praxi Evropského parlamentu se s tímto jevem setkáváme pravidelně. Zvláště u kontroverzních témat – jako jsou migrační pakty, klimatická legislativa nebo otázky právního státu – bývají záznamy hlasování plné absencí a zdržení se, které nelze vysvětlit pouhou náhodou. Analytici a novináři, kteří sledují hlasovací záznamy, si těchto vzorců všímají a dokáží z nich rekonstruovat skutečné politické postoje, které se poslanci zdráhají vyslovit nahlas.

Zvláštní pozornost si zaslouží situace, kdy se celá národní delegace v rámci jedné politické skupiny zachová odlišně od zbytku skupiny. Například pokud většina poslanců skupiny hlasuje pro, ale delegace jedné konkrétní země se hromadně zdrží nebo se nedostaví, jde o jasný signál domácímu publiku: „Nesouhlasíme, ale nechceme otevřeně blokovat. Tento mechanismus je v Evropském parlamentu dobře znám a využívají ho poslanci napříč politickým spektrem.

Záznamy o tom, kdo jak hlasoval, jsou veřejně dostupné a každý občan si je může dohledat. Přesto je jejich interpretace bez kontextu obtížná. Čísla sama o sobě neříkají, proč poslanec chyběl nebo proč se zdržel. K tomu je potřeba sledovat politické dění, stranické diskuse a případná prohlášení samotných poslanců. Teprve v tomto kontextu se z holých dat stává skutečný politický příběh.

Je také důležité zmínit, že zdržení se hlasování a absence mají různý dopad na výsledek. Zatímco zdržení se neovlivňuje absolutní počet hlasů potřebných k přijetí, absence fakticky snižuje celkový počet hlasujících, a tím může usnadnit přijetí návrhu i menšinovou podporou. Tato matematika je politikům dobře známa a někdy se s ní vědomě pracuje.

Sledování těchto vzorců je proto nejen akademickým cvičením, ale i nástrojem demokratické kontroly. Voliči mají právo vědět, jak jejich zástupci v Evropském parlamentu hlasují – nebo jak záměrně nehlasují. A právě v mezerách a zdržení se skrývá část pravdy o skutečných politických prioritách, které se ne vždy shodují s tím, co poslanci říkají ve svých projevech nebo na sociálních sítích.

Kontroverzní hlasování rozdělující české europoslance

Evropský parlament se v posledních měsících stal dějištěm několika klíčových hlasování, která zásadně rozdělila české europoslance napříč politickým spektrem. Zatímco někteří z nich hlasují víceméně předvídatelně v souladu s pozicemi svých mateřských stran, jiní se čas od času odchýlí od stranické linie a vyvolají tím vlnu kritiky nebo naopak překvapivého ocenění.

Jedním z nejdiskutovanějších témat zůstává hlasování o Zelené dohodě pro Evropu a s ní spojených legislativních balíčcích. Čeští europoslanci z řad ODS, kteří zasedají ve frakci Evropských konzervativců a reformistů, hlasovali konzistentně proti většině klimatických opatření, která považují za ekonomicky škodlivá a nerealistická. Naproti tomu europoslanci z hnutí ANO, přestože doma prezentují euroskeptické postoje, v řadě případů podpořili kompromisní znění návrhů, což jejich kritici označili za politický oportunismus.

Zvláštní pozornost si zasloužilo hlasování o nařízení o obnově přírody, které prošlo Evropským parlamentem jen velmi těsnou většinou. Čeští zástupci se v tomto případě rozštěpili způsobem, který mnohé překvapil. Část poslanců za lidovce hlasovala proti, přestože jejich evropská mateřská frakce EPP nakonec návrh nepodpořila ani jako celek. Piráti a zástupci koalice SPOLU zaujali odlišná stanoviska, přičemž každý z nich argumentoval jiným způsobem — jedni ochranou zemědělců, druzí dlouhodobou udržitelností evropské krajiny.

Migrační pakt, který byl přijat po letech vyjednávání, představoval další zlomový okamžik. Čeští europoslanci z konzervativního tábora jej odmítli s odůvodněním, že povinné přerozdělování migrantů je nepřijatelné a porušuje suverenitu členských států. Jejich kolegové z progresivnějšího křídla naopak argumentovali, že bez společného evropského řešení nebude možné migrační krizi zvládnout vůbec. Toto hlasování odhalilo hlubokou propast nejen mezi různými stranami, ale v některých případech i uvnitř nich samotných.

Nelze přehlédnout ani hlasování týkající se podpory Ukrajiny a vojenské pomoci. Zde panovala mezi českými europoslanci relativně větší shoda než v jiných otázkách, přestože i zde se objevily výjimky. Někteří poslanci blízcí hnutí SPD nebo dalším euroskeptickým uskupením vyjádřili výhrady k rozsahu finanční pomoci nebo k způsobu jejího financování.

Sledovat, kdo jak hlasoval v Evropském parlamentu, umožňují veřejně dostupné záznamy na oficiálních stránkách instituce. Každé hlasování je zdokumentováno jmenovitě, takže voliči mají teoreticky možnost zkontrolovat, zda jejich zástupce jedná v souladu s předvolebními sliby. V praxi však tato transparentnost naráží na nezájem části veřejnosti a na složitost evropské legislativy, která odrazuje běžného voliče od hlubšího zkoumání.

Právě proto vznikají různé nezávislé platformy a analytické weby, které se snaží tato data zpřístupnit srozumitelnou formou. Ukazují například, jak často daný poslanec hlasuje v souladu s pozicí své frakce, jak často se zdržuje hlasování nebo jak jeho hlasovací vzorce korespondují s postoji jeho politické strany doma v Česku. Výsledky těchto analýz jsou někdy překvapivé a odhalují, že rétorika europoslance a jeho skutečné hlasování se mohou výrazně lišit.

Kontroverzní zůstává i otázka, nakolik mají čeští europoslanci skutečný vliv na výsledky hlasování v parlamentu, jehož členská základna čítá přes sedm set poslanců. Kritici tvrdí, že malé národní delegace jsou odsouzeny k roli statistů, zatímco zastánci evropské integrace poukazují na to, že koaliční vyjednávání a práce ve výborech dávají i menším skupinám reálnou možnost ovlivňovat podobu legislativy dříve, než se vůbec dostane k samotnému hlasování v plénu.

Vliv lobbistů a stranické disciplíny na výsledky

Hlasování v Evropském parlamentu je výsledkem složitého splétání zájmů, tlaků a závazků, které sahají daleko za hranice pouhého přesvědčení jednotlivých poslanců. Každý, kdo se pokusí sledovat, kdo jak hlasoval, záhy zjistí, že za zdánlivě jednoduchým stiskem tlačítka se skrývá celý svět vyjednávání, kompromisů a někdy i otevřeného nátlaku. Lobbisté představují jednu z nejvýznamnějších sil, které formují výsledky hlasování v Evropském parlamentu, přičemž jejich vliv je sice legální, ale ne vždy transparentní.

Brusel je domovem tisíců registrovaných lobbistů, kteří zastupují zájmy korporací, průmyslových svazů, nevládních organizací i národních vlád. Jejich práce spočívá v tom, že přesvědčují europoslance, aby hlasovali určitým způsobem, a k tomu využívají celou škálu nástrojů — od odborných analýz a pozičních dokumentů až po osobní setkání a společenské akce. Problém nastává tehdy, když se hranice mezi legitimní komunikací a nepřiměřeným ovlivňováním stírá. Kauza Katargate, která otřásla Evropským parlamentem, ukázala, že korupce není jen teoretickým rizikem, ale reálnou hrozbou pro integritu hlasování.

Stranická disciplína je přitom dalším klíčovým faktorem, který rozhoduje o tom, jak europoslanci hlasují. Každá politická skupina v Evropském parlamentu — ať už jde o lidovce z EPP, socialisty z S&D nebo liberály z Renew Europe — má svou vlastní linii, které se od svých členů očekává, že ji budou dodržovat. Poslanec, který se opakovaně odchyluje od stranické linie, riskuje ztrátu vlivných pozic ve výborech, horší umístění na kandidátce při příštích volbách nebo dokonce vyloučení z politické skupiny. Tento tlak je natolik silný, že mnozí europoslanci hlasují jinak, než by hlasovali, kdyby rozhodovali čistě podle vlastního svědomí.

Sledování toho, kdo jak hlasoval, přitom odhaluje zajímavé vzorce. Existují témata, u nichž stranická soudržnost dosahuje téměř stoprocentní úrovně — například při klíčových institucionálních hlasováních nebo při schvalování rozpočtu. Naproti tomu u citlivých etických otázek, jako jsou práva menšin nebo zemědělská politika, se disciplína láme a poslanci hlasují více podle národního nebo regionálního zájmu než podle stranické příslušnosti. Právě tato odchylení jsou pro analytiky a novináře nejcennějším zdrojem informací o skutečných prioritách jednotlivých poslanců.

Lobbyistické skupiny jsou si těchto vzorců dobře vědomy a přizpůsobují tomu svou strategii. Namísto toho, aby se pokoušely přesvědčit celé politické skupiny, zaměřují se na klíčové zpravodaje legislativy, předsedy výborů a takzvané stínové zpravodaje, kteří mají největší vliv na finální podobu textu ještě předtím, než se vůbec dostane k hlasování v plénu. Výsledek hlasování je tak často předurčen dávno před tím, než europoslanci stisknou tlačítko, protože rozhodující bitvy se odehrávají v zákulisí výborových jednání.

Transparentnost hlasování, kterou Evropský parlament zajišťuje prostřednictvím veřejně dostupných záznamů, je sice důležitým nástrojem demokratické kontroly, ale sama o sobě nestačí. Vědět, jak kdo hlasoval, je teprve první krok. Skutečně důležitou otázkou zůstává, proč tak hlasoval — a odpověď na tuto otázku se skrývá v síti vztahů, závazků a tlaků, které jsou pro běžného občana jen obtížně viditelné. Právě proto je důkladná analýza hlasovacích vzorců v kombinaci s mapováním lobbistických kontaktů tak cenným nástrojem pro pochopení skutečného fungování evropské demokracie.