Volby 2025: Kompletní výsledky a překvapivé výhry

Celkové výsledky parlamentních voleb 2025

Parlamentní volby v roce 2025 opravdu zamíchaly politickou scénou v Česku a jasně ukázaly, jak se nálada ve společnosti proměnila. K volbám přišlo překvapivě přes 65 procent lidí – to je pořádný skok oproti minulým rokům. Vypadá to, že se čím dál víc z nás zajímá o to, kam tahle země směřuje, a chce do toho aktivně mluvit.

Tradiční strany tentokrát dostaly pořádnou nakládačku od nových politických hráčů. Vítěz sice získal asi 28 procent hlasů, což z něj dělá klíčovou figuru při skládání vlády, ale rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem. Jejich úspěch? Hlavně díky slibům ekonomických reforem a lepší životní úrovně – prostě věci, které lidi skutečně zajímají. Druhá strana se 23 procenty vsadila hlavně na sociálku a zdravotnictví, což zjevně také zabírá.

Co bylo opravdu zajímavé? Střední proud si vedl nečekaně dobře. Strany, které nehází z jednoho extrému do druhého, oslovily spoustu lidí, kteří už mají dost černobílého vidění světa. Hledají kompromisy mezi levicí a pravicí, a to se jim vyplatilo – získaly dost mandátů na to, aby při skládání koalice měly co říct. Když se podíváte na regiony, najdete tam velké rozdíly – někde lidé chtějí konzervativnější přístup, zatímco ve městech jdou spíš po progresivnějších programech.

Rozložení křesel ve sněmovně teď udělalo ze sestavování vlády pořádnou hlavolamku. Nikdo nemá dostatečnou většinu, takže se musí domluvit víc stran dohromady. To znamená nekonečné schůzky, vyjednávání a hledání společné řeči. Experti v tom vidí jasný signál – politická scéna je roztříštěnější než kdy dřív a názorů je tady opravdu pestré spektrum.

Když se ptáte, co bylo lidem nejdůležitější? Ekonomická jistota, lepší školství, jak řešit klimatické změny a konečně pořádně digitalizovat úřady. Mladí lidi šli k urnám mnohem víc než předtím, což strany se zeleným programem a důrazem na sociální práva cítily na výsledcích. Starší generace naopak táhla za strany, které mluví o tradičních hodnotách a ekonomické stabilitě – prostě každý máme svoje priority podle toho, v jaké jsme životní fázi.

Když se podíváte na mapu výsledků, ty rozdíly mezi regiony vás trefí do očí. Morava volila jinak než Čechy, pohraniční oblasti měly svoje specifické starosti dané místní ekonomikou. Města – Praha, Brno, krajská centra – šla jasně po liberálnějších a ekologických stranách. Venkov? Tam měly navrch strany s konzervativnějším programem, které řeší zemědělství a rozvoj venkova. Každý region má svoje problémy a to se na výsledcích jasně ukázalo.

Vítězná strana a její volební zisk

Vítězná strana letošních voleb získala právo sestavit novou vládu po několik měsíců trvající kampani, která lidem nabídla spoustu změn v tom, jak má stát fungovat. Jejich volební výsledek překvapil i ty nejzkušenější komentátory – dokázali totiž oslovit lidi všech generací, od mladých po seniory, z různých společenských vrstev.

Když se napočítaly všechny hlasy, ukázalo se, že vítězové získali zhruba třicet jedna procent platných hlasů. To je výrazně víc než minule. Díky tomu teď mají v parlamentu silnou pozici – celkem sedmdesát tři křesel v Poslanecké sněmovně. Prostě se stali nejsilnější politickou silou v zemi.

Co za tím úspěchem stojí? Hlavně to, že dokázali mluvit s lidmi srozumitelně, bez těch politických keců. Zaměřili se na věci, které skutečně trápí rodiny – jak vyjít s penězi, kde sehnat bydlení, jestli funguje zdravotnictví nebo jestli děti dostanou kvalitní vzdělání. Tohle jsou přece témata, která řeší každý z nás u rodinného stolu.

Zajímavé je, že uspěli skoro všude. Nejlépe jim to šlo ve velkých městech – v Praze dokonce získali přes pětatřicet procent hlasů, což je opravdu pěkný výsledek. Ale nenechali se zahanbit ani na venkově a v menších městech, kde voliči bývají často opatrnější ke změnám.

Kampaň vedli chytře – hodně vsázeli na sociální sítě a internet. Tenhle způsob komunikace jim pomohl získat mladé voliče, kteří se často o politiku moc nezajímají. A vyplatilo se to – k volbám přišlo přes šedesát procent lidí, což je slušná účast.

Jejich ekonomický program zaujal podnikatele i běžné zaměstnance. Slíbili nižší daně pro střední vrstvu a podporu menších firem. Mluvili taky o tom, že je potřeba investovat do silnic, železnic a veřejných služeb – prostě do věcí, které ovlivňují náš každodenní život.

Po vyhlášení výsledků vedení strany poděkovalo voličům a mluvilo o zodpovědnosti, která teď na jejich bedrech leží. Šéf strany ve svém projevu slíbil, že budou pracovat pro všechny, i pro ty, kdo je nevolili. Prý se chtějí soustředit hlavně na sociální politiku a rozjezd ekonomiky.

Rozdělení mandátů v Poslanecké sněmovně

Poslanecká sněmovna má dvě stě poslanců, které si volíme podle poměrného systému. Jak se vlastně ta křesla rozdělují po volbách? Celý proces rozdělení mandátů se řídí přesnými pravidly v zákoně a má zajistit, aby každá strana dostala tolik míst, kolik odpovídá její podpoře mezi lidmi. Je to vlastně docela zamotaný mechanismus, který prochází několika fázemi.

Nejdřív musíte vůbec uspět. Jednotlivé strany potřebují aspoň pět procent hlasů, jinak z toho nic není. Když jdou dvě strany dohromady v koalici, musí mít osm procent. U trojkoalic a větších je to jedenáct procent. Dává to smysl – systém takhle brání tomu, aby se sněmovna rozpadla na desítky malých skupinek, kde by se nedalo nic rozumného domluvit. Po sečtení všech hlasů z republiky je hned jasné, kdo to dokázal a kdo se domů může balit.

Samotné přidělování mandátů má dvě části. První krok je rozdělit je mezi kraje podle toho, kolik lidí tam šlo k volbám. Máme čtrnáct volebních krajů a každý dostane mandáty podle své velikosti. Logicky Praha nebo Středočeský kraj mají víc křesel než třeba Karlovarský – prostě tam žije víc lidí.

Druhý krok už se odehrává uvnitř krajů. Tady přichází na řadu D'Hondtův dělidel, matematická metoda, která rozděluje mandáty mezi strany. Vezme se počet hlasů každé strany a postupně se dělí čísly jedna, dva, tři a dál. Mandáty pak dostávají ty strany, které mají nejvyšší výsledky z tohoto dělení. Silnější strany to mají jednodušší, ale i menší mají šanci, když za nimi stojí dost voličů.

Po volbách všechno zpracovává Český statistický úřad, který hlasy sčítá a vypočítává konečné rozdělení. Celý proces musí být průhledný – lidé musí mít jistotu, že se nic neděje pod stolem. Strany můžou poslat své zástupce ke sčítání a pokud něco nehraje, můžou to napadnout.

Jak nakonec bude sněmovna vypadat, záleží čistě na tom, jak se rozhodneme my voliči. U nás se tradičně ukazuje, že lidé nevolí jen jednu nebo dvě strany – většinou se do parlamentu dostane pět až sedm subjektů. Proto pak vznikají koaliční vlády, protože sama o sobě žádná strana nemá víc než polovinu křesel.

Ještě jedna věc hraje roli – preferenční hlasy pro konkrétní kandidáty. Můžete totiž zakroužkovat až čtyři lidi z kandidátky, kteří se vám líbí. Když jich někdo nasbírá dost, může se prodrápat výš na listině a dostat mandát, i když byl původně položený někde vzadu. Takhle máte větší šanci ovlivnit, kdo přesně vás bude v Praze zastupovat.

Prohrávající strany a jejich ztráty

Parlamentní volby roku 2025 přinesly vedle vítězů také řadu poražených, kteří museli spolknout hořkou pilulku v podobě dramatického propadu preferencí. V některých případech dokonce úplně vypadli z politické mapy.

Výsledky ukázaly jednu věc naprosto jasně: tradiční strany ztratily důvěru lidí v dosud nevídané míře. Propad hlasů byl mnohem větší než kdykoli předtím.

Nejvíc to schytaly strany, které předchozí čtyři roky vládly. Jejich neschopnost naplnit předvolební sliby a řešit palčivé problémy obyčejných lidí se jim vymstila naplno. Když si lidé otevírali účty za energie, platili v obchodě nebo řešili, jak zaplatit hypotéku, prostě si vzpomněli, kdo jim co sliboval. Bývalé vládní strany ztratily v průměru třetinu voličů. Některé dokonce nesplnily ani pět procent potřebných pro vstup do parlamentu – konec příběhu.

A pak tu bylo něco, co asi málokdo čekal. Strany, které se prezentovaly jako alternativa k establishmentu, taky pěkně narazily. Pamatujete si, jak v minulých volbách bodovaly právě díky tomu, že slibovaly změnu? Jenže tentokrát se ukázalo, že jejich hlasitá rétorika a nerealistické sliby už lidi nebaví. Voliči chtěli konkrétní řešení, ne jen velká slova. Výsledek? Několik těchto stran přišlo o víc než polovinu mandátů a ocitlo se někde na okraji, kde je téměř nikdo nevnímá.

Regionální strany na tom byly podobně. Jejich zaměření jen na místní témata se ukázalo jako nedostatečné v době, kdy lidé řešili celostátní problémy. Hodně z nich nepřekročilo volební práh a jejich místa v parlamentu zabraly větší strany s širším programem.

Zajímavá byla situace ekologických stran. I když si dnes snad každý uvědomuje, že klimatické změny jsou realita, tyto strany přesto ztratily část voličů. Proč? Působily příliš elitářsky a odtrženě od každodenního života běžných lidí. Když máte problém zaplatit nájem nebo nakrmit rodinu, ochrana přírody vás zajímá až na druhém místě. Ne že by lidem bylo životní prostředí lhostejné – jen prostě měli naléhavější starosti.

Podobně dopadly i strany zaměřené na konkrétní skupiny obyvatel nebo profese. Jejich úzké zaměření je stálo politickou budoucnost. Volby 2025 jasně ukázaly: chcete uspět? Musíte mít program, který osloví široké spektrum společnosti, ne jen svou úzkou skupinu příznivců. To už prostě nestačí.

Volby nejsou jen o výsledcích, jsou o naději, že zítra může být lepší než dnes, a že každý hlas má moc změnit budoucnost naší země.

Radovan Tichý

Volební účast a regionální rozdíly

Volební účast v roce 2025 ukázala obrovské rozdíly mezi regiony – a není to poprvé. Jde o něco, co se táhne českou politikou už dlouhé roky. Představte si, že v některých místech přišlo k urnám víc než šedesát procent lidí, zatímco jinde sotva čtyřicet. To přeci není náhoda, že ne?

Kde se volilo nejvíc? Ve velkých městech a tam, kde se lidem daří. Praha, Brno, Plzeň – všechna ta krajská města, kde běží ekonomika a kde jsou lidé celkově spokojenější. V Praze dokonce dorazilo skoro pětašedesát procent voličů, což je dokonce o trochu víc než minule. Není divu – ve městech mají lidé lepší přístup k informacím, zajímají se víc o politiku, jsou vzdělanější. Prostě žijí v prostředí, kde se o těchto věcech víc mluví.

A co naopak? Okrajové oblasti, místa postižená nezaměstnaností – třeba části Ústeckého nebo Karlovarského kraje, některé kouty Moravskoslezského kraje. Tam přišla sotva třetina až dvě pětiny lidí. A víte co? Těžko se divit. Když máte pocit, že na vás politici kašlou, že se váš život nemění bez ohledu na to, kdo vyhraje, proč byste tam chodili? Ten pocit odcizení je tam prostě hmatatelný.

Zajímavé ale je, že v menších vesnicích se volilo překvapivě dobře. Často líp než v některých městských čtvrtích. Venkov s dobrou dostupností a fungující komunitou? Tam klidně přišlo přes padesát pět procent lidí. Proč? Na vesnici se lidé znají, drží při sobě. Každý hlas tam víc váží, všichni to vidí. Ten pocit sounáležitosti hraje velkou roli.

A pak je tu věk. Starší lidé nad šedesát – ti k volbám chodí takřka vždy. Mladí mezi osmnácti a třiceti? Ti se často ani neobtěžují. Tento rozdíl vidíte všude, ale nejvíc právě v menších městech a na venkově, kde je starších obyvatel víc. Mladí voliči se aktivněji zapojují spíš v univerzitních městech, kde žijí studenti a mladí profesionálové.

Nedá se přehlédnout ani souvislost s tím, jak se lidem ekonomicky daří. Kraje s nižší nezaměstnaností a vyššími platy měly vyšší účast. Logické, ne? Když máte práci, slušný příjem a budoucnost vypadá nadějně, věříte víc, že politika má smysl. Věříte, že vaše rozhodnutí u urny může něco změnit.

Nové strany vstupující do parlamentu

Politická scéna v České republice prošla v roce 2025 pořádnou proměnou – do Poslanecké sněmovny se totiž probojovalo hned několik zcela nových hráčů. A výsledky? Ty mluví jasně: lidé zkrátka chtějí něco jiného než tradiční strany a jsou připraveni dát šanci novým tvářím, které nabízejí jiný pohled na to, jak řešit problémy, se kterými se země potýká.

Největším překvapením se stalo hnutí Zelená budoucnost, které si připsalo solidních jedenáct procent a vyšvihlo se na čtvrtou příčku mezi nejsilnějšími stranami v parlamentu. Dokázali oslovit hlavně mladší voliče – a to není žádná náhoda. Vsadili totiž na témata, která mladou generaci skutečně zajímají: ekologickou proměnu ekonomiky, boj s klimatickou změnou a udržitelný rozvoj. Nešlo jen o prázdná hesla – přišli s konkrétními nápady, jak podporovat obnovitelné zdroje energie, jak modernizovat dopravu nebo jak dostat inovativní technologie do českého průmyslu.

Další novinkou v Sněmovně je Strana pro digitální Česko, která si řekla o šest a půl procenta hlasů. Co zabralo? Digitalizace úřadů, méně byrokracie a podpora technologického sektoru. Za touhle stranou stojí většinou IT odborníci, podnikatelé z technologické branže a mladí manažeři, kteří do politiky přinesli pragmatický přístup a svěží vítr změny.

Nečekaně dobře si vedlo i hnutí Spravedlivá společnost, které cílilo především na sociální témata a příjmové rozdíly mezi lidmi. S pěti a osmi desetinami procenta se sice do Sněmovny dostali těsně, ale získali silný mandát zastupovat ty, kteří to mají těžké – lidi s nízkými příjmy, seniory, rodiny ohrožené chudobou. Jejich poselství rezonovalo hlavně v regionech, kde jsou strukturální problémy a kde lidé bojují s nezaměstnaností.

Regionální hnutí Severní koalice zase ukázalo, že regionální témata dokážou mobilizovat voliče. S pěti a čtvrt procenty získali místa v parlamentu díky tomu, že mluví o rozvoji regionů, o tom, že Praha by neměla všechno rozhodovat, a o podpoře místních komunit. Jejich úspěch jasně říká: lidé v některých částech země cítí, že potřebují někoho, kdo bude prosazovat jejich specifické zájmy.

Příchod těchto nových stran úplně zamíchal kartami na politické scéně a vyjednávání o vládě se pěkně zkomplikovalo. Zavedené strany musely přehodnotit své plány a hledat nové partnery pro koalici. Noví hráči nepřinesli jen nové tváře – přinesli také jiný způsob, jak dělat politiku a jak komunikovat. A to znamená živé debaty o tom, kam by se země měla ubírat a čemu by se příští vláda měla v následujících letech věnovat.

Koaliční vyjednávání a možné varianty vlády

Volby v roce 2025 zamíchaly politickou scénu víc, než lecko čekal. Žádná strana nezískala dost hlasů, aby mohla vládnout sama, a tak teď všichni sedí u stolu a vyjednávají. Intenzivní koaliční jednání mezi stranami jsou prostě nutnost – bez kompromisu to tentokrát nepůjde.

Jak by taková vláda mohla vypadat? Možností je hned několik. Ta nejlogičtější varianta je, že současní koaliční partneři budou pokračovat ve spolupráci a přiberou si k sobě ještě někoho dalšího. Proč? Protože se už znají, vědí, jak spolu fungovat, a dokážou se rychleji domluvit na tom, co je opravdu důležité. Navíc zachování kontinuity v probíhajících reformách ocení hlavně zahraniční partneři a investoři, kteří nemají rádi překvapení a nestabilitu.

Druhá možnost je odvážnější – úplně nová koalice, která by překročila tradiční hranice mezi levicí a pravicí. Volby ukázaly jednu zajímavou věc: voliče dnes nezajímají tolik ideologické nálepky jako praktická řešení každodenních problémů. Vláda postavená na dohodě o konkrétních tématech – důchody, digitalizace úřadů, energie – by mohla fungovat. Jenže tady je háček: strany, které spolu nikdy nevládly, mohou narazit na nečekané třenice a programové rozpory.

Existuje i třetí cesta, i když méně pravděpodobná – menšinová vláda tolerovaná zvenčí některými stranami. Ty by sice neměly ministry, ale slíbily by, že vládu nesesadí. Zní to flexibilně, ale realita by byla taková, že každý zákon by znamenal vyjednávání a hledání podpory. To může být vyčerpávající a nestabilní.

O čem se vlastně vyjednává? Hlavně o tom, kdo dostane která ministerstva. Každá strana chce resorty, které odpovídají jejím prioritám – finance, vnitra, zahraničí, to jsou nejvyhledávanější posty, o které se bojuje nejtvrdší. Musí se najít rozumný kompromis mezi ambicemi a skutečným počtem mandátů.

Ale nejde jen o to, kdo bude sedět v jakém křesle. Ještě důležitější je programové prohlášení vlády – co všechno vlastně chce ta nová vláda dělat. Lidé po volbách jasně ukázali, že chtějí konkrétní kroky – lepší životní úroveň, fungující zdravotnictví, kvalitní vzdělávání. Koaliční partneři musí najít společnou řeč i v otázkách, které mohou některé jejich voliče dráždit, ale jsou prostě nezbytné.

A čas? Ten tlačí. Když se jednání táhnou moc dlouho, začínají se nervovat trhy a lidé ztrácejí důvěru v politiku. Zkušenosti ukazují, že ideálně by měla být vláda hotová do dvou měsíců. Strany to vědí a snaží se jednat rychle – ale zároveň pořádně, protože špatná dohoda by se jim vymstila.

Reakce lídrů politických stran na výsledky

Vítěz voleb stál před kamerami s hlasem plným emocí. Sotva se zveřejnily první odhady, už mluvil k novinářům – bylo vidět, že ho to opravdu dostalo. Poděkoval každému, kdo mu dal hlas, a neskrýval, jak moc si toho váží. Jasně řekl, co si z výsledku bere: lidé chtějí změny, které sliboval, a teď je na čase je skutečně udělat. Není čas na oslavy, ale na práci. Už se chystá sednout k jednacímu stolu, sestavit vládu, která to ustojí – jak ekonomickou nejistotu, tak napětí ve společnosti. A přiznal něco důležitého: cítí tíhu odpovědnosti. Ví, že teď musí spojovat, ne rozdělovat. Po těch ostrých soubojích v kampani to nebude snadné.

Druhý v pořadí to bral s nadhledem, i když zklamání bylo patrné. Ano, čekali víc, ale není to propadák. Mají dost hlasů na to, aby měli co říct při vyjednávání. Před svými lidmi – těmi, co lepili plakáty, chodili od dveří ke dveřím, obětovali víkendy – mluvil s vděčností. Tahle parta to nevzdá. Zároveň varoval: ať vítěz nespěchá, ať si nemyslí, že může vládnout sám pro sebe. Nová vláda musí slyšet všechny, i ty, co ji nevolili. Jinak to společnost neustojí.

Šéfka třetí strany zářila. Pro ni je výsledek jasný signál: jejich program lidem dává smysl. Dokázali oslovit mladé i starší, lidi z měst i venkova. Není to náhoda. Při tiskovce nemluvila jen o úspěchu, ale hned vytáhla konkrétní požadavky. Chce vládnout? Ano, ale ne za každou cenu. Sociální politika, životní prostředí – to jsou jejich červené čáry. Pokud koaliční partneři nebudou chtít táhnout za stejný provaz, vystoupí ven. Žádné obětování principů jen kvůli ministerským křeslům.

Čtvrtý v pořadí si oddechl. Těsně to prošlo přes pět procent – poslední dny před volbami byly peklo, průzkumy házely jejich stranu nahoru dolů. Teď jsou v Parlamentu a to je hlavní. Poděkoval těm, kdo jim zůstali věrní, i když to vypadalo ošemetně. Pokud je nikdo nezavolá do vlády, budou v opozici – ale konstruktivní, ne destruktivní. Ovšem neudržel se a rýpl si do konkurence: spousta prázdných slibů, populismus, efektní kampaň bez obsahu. Teď ukážeme, kdo skutečně umí pracovat. Volby skončily, práce začíná. Slova musí následovat činy, zákony, reálné změny.

Ti, co to nezvládli a zůstali za branou? Samozřejmě, že jsou zklamaní. Ale vzdát se nechtějí. Už plánují, jak to příště udělat lépe – silnější program, chytřejší kampaň, lepší organizace. Politik prostě nikdy nespí.

Klíčová témata ovlivňující volební rozhodnutí

Co vlastně vedlo lidi k jejich volbě v roce 2025? Byla to spousta věcí najednou – peníze v peněžence, obavy o budoucnost dětí, nejistota ze světového dění. Všechno se to nějak propojovalo a vytvářelo atmosféru, ve které jsme se rozhodovali, komu dáme hlas.

Nejvíc nás asi trápilo, jak nám mizí peníze z účtu. Když jdete do obchodu a vidíte, jak ceny rostou týden od týdne, nemůžete na to při volbách nemyslet. Tahle starost nás provázela už několik let před volbami a pořád byla v hlavě.

Bydlení? To je kapitola sama pro sebe. Pro mladé lidi se stalo přímo otázkou přežití. Jak založit rodinu, když nemáte kde bydlet? Mladí do pětatřiceti masivně podporovali ty strany, které měly jasný plán, jak tuhle situaci řešit – ne jen obecné řeči, ale konkrétní kroky. Starší generace mezitím řešila důchody a to, jestli se dostanou k lékaři, když budou potřebovat. Každá věková skupina měla prostě své starosti.

Bezpečnost nás začala zajímat mnohem víc než dřív. Když se kolem dějí konflikty a válka není jen něco z učebnic dějepisu, ale realita pár set kilometrů od nás, začnete přemýšlet jinak. A nebylo to jen o armádě – šlo o ceny energií, o to, jestli se k nám dostane zboží. Hledali jsme politiky, kteří dokážou zajistit, že budeme v klidu.

Klima a životní prostředí? Tam se společnost rozdělila. Ve městech, kde lidi mají vysokoškolské vzdělání, chtějí razantní změny. Na venkově a v průmyslových oblastech se ale lidi bojí, že přijdou o práci. Rodina, která žije z práce v továrně, má prostě jiné priority než někdo, kdo pracuje v kanceláři v Praze. Strany, které dokázaly najít rozumnou cestu mezi těmito světy, měly naději uspět.

Úřady a jejich modernizace – to zase trápilo skoro každého. Kdo z nás nezažil ty nekonečné fronty, formuláře, které nikdo nechápe, a úředníky, kteří vás posílají z jednoho okýnka na druhé? Chtěli jsme, aby to konečně fungovalo lépe, aby stát byl tady pro nás, ne my pro stát. Slibů o zjednodušení bylo hodně, věřilo se těm, co vypadali, že to myslí vážně.

A školství? Pro rodiče a mladé lidi to bylo zásadní. Učitelé mají málo peněz, děti se neučí to, co potřebují pro dnešní svět. Každý, kdo má dítě ve škole, vidí ty problémy na vlastní oči. Strany s jasnou vizí, kam školství posunout, získaly hodně hlasů od vzdělanějších lidí, kteří věří, že investice do vzdělání je investice do budoucnosti.

Porovnání s předchozími volbami 2021

Jak se změnily preference českých voličů za poslední čtyři roky? Stačí se podívat na čísla z října 2021 a porovnat je s letoškem. Rozdíly jsou víc než zajímavé.

Pamatujete si na volby v roce 2021? Tehdy jasně zvítězila koalice SPOLU – ODS, KDU-ČSL a TOP 09 společně sebraly přes 27 procent hlasů. Lidé prostě chtěli změnu. Po letech vlády ANO měli mnozí pocit, že je čas na něco jiného. Únava z nekonečných kauz a skandálů byla cítit všude.

K volbám tehdy přišlo zhruba 65 procent lidí – to je celkem dost. Mnozí doufali, že nová vláda přinese čerstvý vítr do politiky. A co teď, v roce 2025? Atmosféra je úplně jiná. Po čtyřech letech vládnutí demokratické koalice lidé hodnotí, co se vlastně změnilo. Zlepšil se jim život? Platí nižší účty za energie? Můžou si dovolit vlastní bydlení?

ANO tehdy skončilo těsně druhé, taky s nějakými 27 procenty. Andrej Babiš možná prohrál, ale rozhodně nepropadl. Piráti se STAN dostali na patnáct procent a stali se důležitou součástí vládní pětikoalice. SPD Tomia Okamury překročila desetiprocentní hranici – protestní nálada v části společnosti byla jasně vidět.

Co se změnilo za ty čtyři roky? Lidé dneska řeší úplně jiné věci. V roce 2021 chtěli hlavně pryč od starých struktur. Dnes je zajímá, kolik platí za nákup, jestli vyjdou do výplaty, jestli si jejich děti budou moci koupit byt. Inflace, drahé energie, nedostupné bydlení – to jsou témata, která reálně bolí. Není divu, že voliči jsou kritičtější a skeptičtější.

Zajímavé jsou taky rozdíly mezi regiony. Před čtyřmi lety demokratické strany bodovaly hlavně ve velkých městech a na Moravě. Dneska je to složitější. Lidé v různých částech republiky žijí v úplně jiných realitách. Někde se daří, jsou nové fabriky, nízká nezaměstnanost. Jinde se firmy zavírají, mladí odcházejí a zůstávají jen starší lidé. Je logické, že pak volí jinak.

V roce 2021 se do sněmovny dostalo pět subjektů – tři koalice a dva samostatné. Bylo relativně jasné, kdo s kým. Vznikla pětikoaliční vláda s pohodlnou většinou. Teď v roce 2025? Situace je mnohem zamotanější. Síly se přeskupily, někdo posílil, jiný oslabil. Sestavit vládu může být tentokrát pořádný oříšek.

A co mladí? To je kapitola sama pro sebe. Před čtyřmi lety masivně táhli za Piráty a progresivními stranami. Věřili v digitalizaci, ekologii, otevřenou společnost. Dneska? Mnozí z nich jsou zklamaní. Některé sliby zůstaly jen na papíře. Realita vládnutí je prostě jiná než předvolební hesla. Mladí lidé to vidí a reagují. Někteří k volbám vůbec nejdou, jiní hledají nové alternativy.

Čtyři roky dokážou změnit hodně. Voliči v roce 2021 dali šanci novým tvářím a demokratickým stranám. Teď hodnotí, jestli to stálo za to. A jejich verdikt najdeme v číslech z letošních voleb.