Volby 2025: Které strany mají reálnou šanci na úspěch?

Přehled hlavních stran kandidujících ve volbách 2025

Česká politická scéna se před volbami v roce 2025 nachází v poměrně zajímavém rozpoložení. Strany, které se chystají ucházet o přízeň voličů, přicházejí s různými programovými prioritami a každá z nich se snaží oslovit co nejširší část společnosti. Přehled kandidujících subjektů ukazuje, že letošní volby budou mimořádně pestré a napínavé.

ODS, tedy Občanská demokratická strana, patří dlouhodobě mezi klíčové hráče české pravice. Strana se prezentuje jako zastánce nižších daní, omezení státních výdajů a silné vazby na euroatlantické struktury. V čele strany stojí Petr Fiala, který zároveň zastává funkci předsedy vlády. ODS vsází na stabilitu a zkušenosti z vládnutí, přičemž zdůrazňuje zodpovědné hospodaření se státními financemi. Voliči pravicového smýšlení vnímají tuto stranu jako přirozenou volbu, i když konkurence na pravé části politického spektra je v posledních letech stále silnější.

ANO, hnutí Andreje Babiše, zůstává podle průzkumů nejsilnějším politickým subjektem v zemi. Babiš dlouhodobě staví na kritice současné vlády a slibuje levnější energie, nižší ceny potravin a celkové zlepšení životní úrovně obyčejných lidí. Hnutí ANO dokáže oslovit voliče napříč celým politickým spektrem, od levice po pravici, a jeho volební základna je mimořádně různorodá. Právě tato schopnost oslovit různé skupiny voličů dělá z ANO velmi silného soupeře pro ostatní strany.

Pirátská strana a hnutí STAN kandidují v různých uskupeních a jejich vzájemný vztah prošel v posledních letech výraznými proměnami. Piráti se zaměřují zejména na digitalizaci státní správy, transparentnost a moderní přístup k řízení veřejných věcí. STAN, tedy Starostové a nezávislí, tradičně čerpají svou sílu z komunální politiky a důrazu na regionální zájmy. Obě strany se snaží najít vlastní cestu k voličům a vymezit se vůči konkurenci.

Sociální demokracie se po svém výrazném propadu snaží o návrat na politickou scénu. Strana prošla výraznou obrodou a hledá nové tváře i nové programové priority. Otázkou zůstává, zda se jí podaří překonat pětiprocentní hranici a vrátit se do Poslanecké sněmovny. Podobnou situaci řeší i KSČM, která v posledních volbách do sněmovny neuspěla a nyní usiluje o znovuzískání parlamentního zastoupení.

SPD, Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, reprezentuje výrazně pravicově populistický proud. Strana staví na kritice migrace, euroskepticismu a přímé demokracii. Okamura je schopný řečník a jeho projevy dokáží oslovit frustrované voliče, kteří mají pocit, že je tradiční politické strany přehlížejí. SPD pravidelně překračuje pětiprocentní hranici a patří mezi stabilní součásti českého politického prostředí.

Koalice SPOLU, která sdružuje ODS, KDU-ČSL a TOP 09, vstupuje do voleb jako celek s ambicí obhájit vládní pozici. KDU-ČSL přináší do koalice křesťanskodemokratické hodnoty a silnou základnu zejména na Moravě. TOP 09 se prezentuje jako proevropská, liberálně-konzervativní strana s důrazem na vzdělání a kulturu. Koalice SPOLU vsází na soudržnost a společný program, i když uvnitř koalice existují přirozené napětí vyplývající z odlišných programových prioritů jednotlivých stran.

Hnutí Přísaha Roberta Šlachty se snaží oslovit voliče, kteří jsou zklamáni tradiční politikou a hledají nové tváře. Šlachta, bývalý vedoucí protikorupční policejní jednotky ÚOOZ, staví svou politickou identitu na boji proti korupci a klientelismu. Hnutí se snaží prosadit na politické scéně, ale čelí tvrdé konkurenci ze strany zavedených politických subjektů.

Mezi kandidující strany patří také různá menší uskupení a hnutí, která se snaží prosadit na základě specifických programových priorit. Někteří kandidují s tématy ochrany životního prostředí, jiní se zaměřují na sociální spravedlnost nebo národní zájmy. Česká politická scéna je v roce 2025 mimořádně fragmentovaná, což komplikuje sestavování případných povolební koalic.

Celkově lze říci, že volby 2025 přinesou voličům skutečně pestrou nabídku politických alternativ. Výsledek bude záviset nejen na programových prioritách stran, ale také na schopnosti jejich lídrů komunikovat s voliči a přesvědčit je, že právě jejich strana dokáže nejlépe řešit problémy, které Českou republiku v nadcházejících letech čekají. Ať už jde o zdražování, bezpečnost, zdravotnictví nebo zahraničněpolitické směřování země, každá ze stran nabízí jiné odpovědi a jiné vize budoucnosti.

Koaliční uskupení SPOLU a jejich volební program

Koaliční uskupení SPOLU vstupuje do voleb v roce 2025 s jasným odhodláním navázat na svou předchozí vládní zkušenost a zároveň přesvědčit voliče, že právě tato trojkoalice složená z ODS, KDU-ČSL a TOP 09 představuje nejstabilnější a nejdůvěryhodnější politickou alternativu pro řízení České republiky v nadcházejícím volebním období. Koalice, která v minulých volbách dokázala překvapit svým výsledkem a sestavit vládu pod vedením Petra Fialy, se nyní snaží obhájit svůj mandát v podmínkách, které jsou politicky i ekonomicky výrazně komplikovanější než kdykoli předtím.

Volební program uskupení SPOLU pro rok 2025 se soustředí na několik klíčových oblastí, přičemž ekonomická odpovědnost a fiskální konsolidace zůstávají jedním z hlavních pilířů celé jejich politické filozofie. Koalice dlouhodobě prosazuje názor, že bez zdravých veřejných financí nelze zajistit ani kvalitní sociální systém, ani dostatečné investice do infrastruktury nebo vzdělávání. Tento přístup je sice terčem kritiky ze strany opozice, která jej označuje za příliš tvrdý vůči běžným občanům, nicméně SPOLU trvá na tom, že zodpovědné hospodaření je jedinou cestou, jak zabránit zadlužování budoucích generací.

V oblasti bezpečnostní politiky a zahraniční orientace koalice jednoznačně deklaruje svou proatlantickou a proevropskou pozici. Podpora Ukrajiny, posilování obranyschopnosti státu a zvyšování výdajů na armádu patří mezi témata, která SPOLU prezentuje jako nezbytná a nezpochybnitelná. Koalice se hlásí ke splnění závazku dvou procent HDP na obranu a zdůrazňuje, že bezpečnost není luxus, ale základní podmínka fungování demokratické společnosti.

Sociální agenda koalice SPOLU bývá vnímána rozporuplně, protože na jedné straně koalice hovoří o podpoře rodin, dostupném bydlení a kvalitním zdravotnictví, na druhé straně prosazuje reformy, které část veřejnosti vnímá jako omezování sociálních jistot. Program pro rok 2025 se v této oblasti snaží najít rovnováhu mezi nutností šetřit a potřebou zachovat funkční sociální stát, který chrání ty nejzranitelnější skupiny obyvatelstva.

Téma digitalizace veřejné správy a modernizace státních institucí rovněž zaujímá v programu SPOLU nezanedbatelné místo. Koalice si uvědomuje, že moderní stát musí být efektivní, přístupný a transparentní, a proto se zavazuje pokračovat v digitální transformaci, která by měla zjednodušit každodenní kontakt občanů s úřady.

Energetická politika představuje další oblast, kde SPOLU prezentuje svou vizi. Podpora jaderné energetiky, rozvoj obnovitelných zdrojů a snaha o energetickou soběstačnost jsou témata, která rezonují v kontextu geopolitické nestability a rostoucích cen energií. Koalice se hlásí k výstavbě nových jaderných bloků jako k dlouhodobé investici do energetické bezpečnosti země.

Vzdělávání a věda jsou oblastmi, kde SPOLU slibuje zvýšení platů učitelů, modernizaci školství a větší propojení akademické sféry s praxí. Koalice si uvědomuje, že kvalitní vzdělávací systém je základem konkurenceschopnosti celé ekonomiky a zárukou toho, že česká společnost bude schopna čelit výzvám budoucnosti.

Volby roku 2025 jsou zrcadlem naší společnosti – strany, které se ucházejí o naši důvěru, by měly především naslouchat lidem, nikoli pouze slibovat a zapomínat. Každý hlas je závazkem, každý program je smlouvou mezi občanem a politikem, a pokud tuto smlouvu strany nedodržují, ztrácejí nejen mandát, ale i duši demokracie.

Radovan Přibyl

ANO Andreje Babiše jako favorit průzkumů

Hnutí ANO Andreje Babiše vstupuje do voleb roku 2025 jako jednoznačný favorit většiny průzkumů veřejného mínění, což je situace, která v české politice nemá v posledních letech příliš mnoho paralel. Zatímco ostatní strany svádějí tvrdý boj o každé procento, ANO si dlouhodobě drží výrazný náskok před svými konkurenty, který se v některých průzkumech pohybuje i kolem dvaceti procentních bodů nad druhou nejsilnější stranou.

Babiš sám tento trend vnímá jako potvrzení toho, že voliči jsou unaveni z vládnutí koalice Spolu a jejích partnerů. Říká, že lidé cítí, jak jim zdražování, energetická krize a celková ekonomická situace sahají na životní úroveň, a hledají alternativu. ANO tuto alternativu nabízí – alespoň v rétorice, která je voličům blízká a srozumitelná. Babiš má talent komunikovat jednoduše a přímo, což mu v předvolební kampani opakovaně pomáhá oslovit segmenty voličů, na které akademicky laděné projevy ostatních politiků prostě nedosáhnou.

Průzkumy z počátku roku 2025 ukazují, že ANO se pohybuje stabilně mezi třiceti a pětatřiceti procenty voličských preferencí, přičemž tato čísla vykazují jen minimální výkyvy. To svědčí o pevné voličské základně, která hnutí zůstává věrná bez ohledu na mediální bouře, soudní kauzy nebo kritiku ze strany opozice i části novinářského prostředí. Tato loajalita voličů je pro ANO klíčovým kapitálem, protože stabilní preference znamenají předvídatelný výsledek a silnou vyjednávací pozici po volbách.

Kritici ovšem upozorňují, že vysoké preference ještě nezaručují snadné sestavení vlády. Většina ostatních parlamentních stran se vyjadřuje v tom smyslu, že s ANO do koalice nepůjde, nebo přinejmenším podmínky takové spolupráce výrazně komplikuje. Tato situace připomíná scénáře z minulosti, kdy ANO muselo hledat partnery na okrajích politického spektra nebo se spoléhat na tiché dohody, které nebyly vždy průhledné.

Andrej Babiš přesto působí sebevědomě. Na předvolebních mítincích, které navštěvuje v různých koutech republiky, zdůrazňuje ekonomická témata – ceny potravin, výši důchodů, dostupnost bydlení. Tato témata rezonují zejména u starší generace voličů a u lidí v menších městech a na venkově, kteří se cítí být přehlíženi pražskými politickými elitami. ANO tento pocit odcizení mistrně využívá a přetavuje ho v hlasy.

Nelze přehlédnout ani to, že mediální přítomnost Babiše je enormní. Ať už jde o jeho aktivity na sociálních sítích, kde má miliony sledujících, nebo o televizní vystoupení, Babiš dokáže udržet svou agendu v centru pozornosti. Oponenti ho obviňují z populismu, on sám to odmítá a tvrdí, že jen mluví o tom, co lidi skutečně trápí.

Výsledek voleb 2025 tak bude z velké části záviset na tom, zda se ostatním stranám podaří mobilizovat protibabiševské voliče dostatečně efektivně, aby dokázaly sestavit alternativní vládní většinu. Pokud se to nepodaří, cesta Andreje Babiše zpět do čela české vlády bude jen otázkou politického vyjednávání, nikoliv volebního výsledku.

Piráti a jejich šance na návrat do sněmovny

Česká pirátská strana prožívá v posledních měsících jedno z nejsložitějších období své existence. Po katastrofálním výsledku ve volbách v roce 2021, kdy koalice s hnutím STAN skončila pro Piráty doslova pohromou a do sněmovny se dostali jen čtyři pirátští poslanci místo očekávaných dvaceti, strana pracuje na svém znovuzrození. Volby 2025 představují pro Piráty existenciální zkoušku – buď se jim podaří vrátit do parlamentu jako relevantní politická síla, nebo riskují, že se propadnou na okraj politické scény.

Parlamentní volby 2025 – Přehled hlavních stran a jejich pozic

Strana	Zkratka	Předseda / lídr	Průzkumy (2025, %)	Orientace	Klíčové téma	Postoj k EU	Postoj k NATO
ANO 2011	ANO	Andrej Babiš	~33 %	Středová / populistická	Snížení životních nákladů	Kritický, pragmatický	Formálně pro
ODS	ODS	Petr Fiala	~12 %	Pravicová / konzervativní	Fiskální odpovědnost	Pro-evropský	Silně pro
Piráti	Piráti	Zdeněk Hřib	~8 %	Středolevá / liberální	Digitalizace a transparentnost	Pro-evropský	Pro
SPD	SPD	Tomio Okamura	~9 %	Pravicová / nacionalistická	Přímá demokracie, migrace	Euroskeptický	Podmíněně pro
STAN	STAN	Vít Rakušan	~7 %	Středová / liberální	Samospráva a bezpečnost	Pro-evropský	Silně pro
KDU-ČSL	KDU-ČSL	Marek Výborný	~6 %	Středová / křesťansko-demokratická	Rodina a sociální politika	Pro-evropský	Silně pro
KSČM	KSČM	Kateřina Konečná	~3 %	Levicová / komunistická	Sociální spravedlnost	Kritický	Proti
Přísaha	Přísaha	Robert Šlachta	~5 %	Středová / protikriminální	Boj s korupcí	Pragmatický	Pro
Zdroj: Průzkumy veřejného mínění (CVVM, Kantar, Median) – průměrné hodnoty z počátku roku 2025. Volby do Poslanecké sněmovny ČR jsou plánovány na říjen 2025.

Průzkumy veřejného mínění z přelomu roku 2024 a 2025 ukazují, že Piráti se pohybují těsně kolem pětiprocentní hranice, která je nutná pro vstup do sněmovny. Tato situace je pro stranu mimořádně napjatá, protože každé desetinné místo hraje obrovskou roli. Vedení strany si je tohoto faktu dobře vědomo a reaguje na něj intenzivní kampaní, která se snaží oslovit voliče napříč různými věkovými skupinami a společenskými vrstvami.

Piráti vsázejí především na témata, která jsou jim historicky blízká. Digitalizace státní správy, ochrana soukromí občanů, transparentnost ve veřejném životě a boj proti korupci – to jsou oblasti, ve kterých se strana prezentuje jako jedinečná alternativa k zavedeným politickým hráčům. Zároveň se snaží prosadit i v sociálních otázkách, kde chtějí oslovit voliče, kteří jsou nespokojeni s politikou vlády Petra Fialy.

Klíčovou otázkou zůstává, zda Piráti dokáží mobilizovat svůj volební potenciál. Strana má tradičně silnou základnu mezi mladými voliči, studenty a lidmi pracujícími v technologickém sektoru. Problémem však je, že tato skupina voličů patří historicky k těm, kteří k volbám chodí méně ochotně, a Piráti musí vynaložit značné úsilí, aby je přesvědčili k účasti. Kampaň na sociálních sítích proto hraje v jejich strategii zcela zásadní roli.

Strana prošla v uplynulých letech i výraznými personálními změnami. Odchod některých klíčových tváří a vnitrostranické turbulence zanechaly stopy na její veřejné image. Přesto se Pirátům podařilo udržet si jádro aktivních členů a sympatizantů, kteří věří v hodnoty, jež strana reprezentuje. Ivan Bartoš, který byl jednou z nejviditelnějších tváří Pirátů, prošel složitým obdobím spojeným s jeho působením ve vládě, a jeho politická budoucnost zůstává otázkou, která ovlivňuje celkové vnímání strany.

Volební matematika hraje pro Piráty klíčovou roli. Pokud by se rozhodli jít do voleb samostatně, museli by překonat pětiprocentní hranici. Případná koaliční spolupráce s jinou stranou by zvýšila potřebné procento hlasů, ale zároveň by mohla přinést větší jistotu parlamentního zastoupení. Tato strategická dilema zaměstnává pirátské vedení a diskuse o možných spojenectvích probíhají na různých úrovních.

Česká politická scéna před volbami 2025 je mimořádně fragmentovaná a nepřehledná. Vznikají nová hnutí, stará uskupení se rozpadají a voliči jsou dezorientováni. Pro Piráty to může být příležitost, ale také hrozba. Pokud se část jejich potenciálních voličů rozhodne podpořit jiný nový projekt, může to být pro stranu fatální. Pirátské vedení proto sleduje politické dění s maximální pozorností a snaží se pružně reagovat na měnící se situaci.

Návrat Pirátů do sněmovny by byl signálem, že česká politika má stále prostor pro alternativní hlasy a progresivní myšlenky. Jejich případný neúspěch by naopak mohl znamenat konsolidaci politické scény kolem několika dominantních hráčů. Ať tak či onak, výsledek voleb 2025 bude pro Českou pirátskou stranu zcela určující a rozhodne o tom, jakou roli bude tato strana hrát v české politice v příštích letech.

SPD a Trikolóra spojují síly před volbami

SPD a Trikolóra se rozhodly jít do nadcházejících voleb společně, čímž vznikla jedna z nejzajímavějších koalic pravicově-konzervativního spektra české politiky. Toto spojenectví není překvapením pro ty, kteří sledují českou politickou scénu dlouhodobě, protože obě strany sdílejí podobné hodnoty a postoje v klíčových otázkách, jako je suverenita státu, ochrana národních zájmů nebo kritický pohled na migraci a bruselskou byrokracii.

Tomio Okamura a Zuzana Majerová Zahradníková, lídři obou uskupení, opakovaně zdůrazňují, že jejich spolupráce vychází z přirozené ideové blízkosti. Nejde tedy o koalici z nouze, ale o vědomé strategické rozhodnutí, které má oběma stranám pomoci překonat volební práh a dostat se do sněmovny s dostatečně silným mandátem. Volební práh pro koalici dvou stran je totiž pět procent, což je pro každou z nich zvlášť výzva, ale společně mají šanci tuto hranici překonat s větším klidem.

Volby 2025 přinášejí do české politiky novou dynamiku. Po letech vlády koalice SPOLU a jejích partnerů se mnozí voliči poohlížejí po alternativách, které by lépe odrážely jejich frustraci z vysokých cen, energetické krize a pocitu, že vláda neřeší problémy běžných lidí. Právě v tomto prostoru se SPD a Trikolóra snaží oslovit voliče, kteří jsou zklamaní jak levicí, tak pravicovým středem.

Programové priority tohoto spojenectví zahrnují důraz na snížení daňové zátěže pro střední třídu, ochranu české průmyslové základny, odmítání povinných migračních kvót a skeptický postoj k některým aspektům zelené politiky Evropské unie. Obě strany se také shodují na tom, že česká zahraniční politika by měla být více pragmatická a méně ideologicky zatížená. Tento postoj jim přináší přízeň části voličů, ale zároveň ostrá kritiku od politických oponentů.

Kampaň před volbami 2025 je pro toto uskupení klíčová. SPD má za sebou zkušenosti z předchozích volebních klání, kdy dokázala mobilizovat svůj elektorát zejména v regionech mimo velká města. Trikolóra naopak přináší část voličů, kteří odešli od ODS nebo jiných pravicových stran a hledají konzervativní, ale zároveň ekonomicky liberálnější alternativu. Kombinace těchto dvou voličských základen by mohla být klíčem k úspěchu.

Kritici tohoto spojenectví upozorňují na to, že programové rozdíly mezi oběma stranami nejsou zanedbatelné a že v praxi může docházet ke třenicím, zejména v ekonomických otázkách. SPD tradičně prosazuje silnější roli státu v ekonomice, zatímco Trikolóra se hlásí spíše k ekonomickému liberalismu. Jak tyto rozdíly obě strany překlenují, bude jedním z klíčových testů jejich koalice.

Volby 2025 ukáží, zda je tato spolupráce životaschopná a zda dokáže oslovit dostatečný počet voličů. Jisté je, že jejich vstup do sněmovny by výrazně změnil rozložení sil v českém parlamentu a přinesl by do politické debaty hlasy, které část společnosti považuje za svůj autentický výraz.

Sociální demokraté usilují o parlamentní comeback

Sociální demokracie prochází v posledních letech jedním z nejhlubších krizových období ve své více než stoleté historii. Strana, která ještě před nedávnem patřila k pilířům české politické scény a opakovaně vedla vládní koalice, se ocitla mimo parlament poté, co ve volbách v roce 2021 nezískala dostatečný počet hlasů k překonání pětiprocentní uzavírací klauzule. Tento pád byl pro mnohé šokem, pro jiné nevyhnutelným důsledkem dlouhodobého úpadku strany, která nedokázala reagovat na měnící se politické prostředí a potřeby voličů.

Nyní, s blížícími se volbami v roce 2025, se sociální demokraté pokoušejí o to, co by bylo možné označit jako historický comeback. Vedení strany si je dobře vědomo, že cesta zpět do Poslanecké sněmovny nebude jednoduchá. Průzkumy veřejného mínění dlouhodobě ukazují, že strana balancuje na hranici volitelnosti, přičemž výsledky se pohybují někde mezi třemi a šesti procenty v závislosti na konkrétním průzkumu a jeho metodologii. Tato nejistota je pro stranické funkcionáře zdrojem neustálého napětí a zároveň motivací k intenzivnější kampani.

Nové vedení strany, které se ujalo kormidla po sérii vnitřních otřesů, vsadilo na kombinaci tradičních sociálnědemokratických hodnot a moderního přístupu k voličům. Důraz na sociální spravedlnost, dostupné bydlení, ochranu pracovních práv a kvalitní veřejné služby tvoří základ programového dokumentu, který strana připravila pro volební rok 2025. Tato témata rezonují zejména mezi starší generací voličů, kteří si pamatují dobu, kdy sociální demokracie aktivně formovala podobu českého sociálního státu.

Jedním z klíčových problémů, se kterými se strana potýká, je otázka identity a důvěryhodnosti. Mnozí potenciální voliči mají stále v paměti různé skandály a vnitrostranické boje, které provázely sociální demokraty v předchozích volebních obdobích. Obnovení důvěry veřejnosti je proto jednou z nejnaléhavějších výzev, před nimiž strana stojí. Funkcionáři se snaží prezentovat novou tvář strany, zdůrazňují personální obměnu a distancují se od chyb minulosti, přičemž se snaží přesvědčit skeptické voliče, že tentokrát to myslí vážně.

Kampaň pro volby 2025 je postavena na přímém kontaktu s občany. Sociální demokraté obnovili tradici setkání v regionech, kde jejich zástupci diskutují s místními obyvateli o každodenních problémech. Tato strategie vychází z poznání, že strana ztratila kontakt s běžnými lidmi a uzavřela se do pražské bubliny, kde se více řešila vnitrostranická politika než skutečné problémy voličů. Regionální zakořenění bylo vždy silnou stránkou sociální demokracie a její obnovení je vnímáno jako jeden z předpokladů úspěchu.

Ekonomická situace v zemi hraje pro sociální demokraty důležitou roli. Rostoucí životní náklady, krize dostupného bydlení a obavy z budoucnosti důchodového systému jsou témata, která sociální demokraté aktivně využívají ve své rétorice. Argumentují tím, že pravicová vláda selhala v ochraně nejzranitelnějších skupin obyvatelstva a že je zapotřebí silného hlasu, který bude hájit zájmy zaměstnanců, rodin a seniorů. Tento narativ nachází odezvu zejména v průmyslových regionech a menších městech, kde jsou dopady ekonomických změn nejcitelněji pociťovány.

Volby 2025 jsou pro sociální demokracii existenciální záležitostí. Pokud strana opět nepřekoná volební práh, bude to znamenat nejen další čtyři roky mimo parlament, ale pravděpodobně i vážnou debatu o samotné budoucnosti strany. Někteří analytici nevylučují, že opakovaný neúspěch by mohl vést k úvahám o sloučení s jinou levicovou stranou nebo k zásadní transformaci stranické identity. Vedení strany tyto scénáře odmítá a trvá na tom, že sociální demokracie má v české politice své nezastupitelné místo.

Podpora ze strany odborů a různých občanských organizací je dalším faktorem, který by mohl ovlivnit výsledek voleb. Historicky silné vazby na odborové hnutí se v posledních letech poněkud uvolnily, ale strana se snaží tyto vztahy obnovit a využít organizační kapacity odborů při mobilizaci voličů. Každý hlas bude v roce 2025 pro sociální demokraty nesmírně cenný, a proto je maximální mobilizace vlastního elektorátu považována za absolutní prioritu.

KDU-ČSL a boj o překročení pětiprocentní hranice

KDU-ČSL vstupuje do voleb roku 2025 v situaci, která by se dala popsat jako existenční zápas o přežití na české politické scéně. Lidovci, strana s více než stoletou tradicí, se ocitají na rozcestí, kde každý procentní bod může rozhodnout o tom, zda budou i nadále hrát roli v parlamentní politice, nebo zda se stanou pouhou historickou poznámkou v učebnicích dějepisu.

Průzkumy veřejného mínění z posledních měsíců ukazují, že KDU-ČSL balancuje těsně kolem pětiprocentní hranice, která je pro vstup do Poslanecké sněmovny nezbytná. Někdy se čísla pohybují nad ní, jindy pod ní, a tato nervozita se přenáší i na samotné vedení strany, které si je velmi dobře vědomo, co by případný neúspěch znamenal. Propad pod pět procent by byl pro lidovce katastrofou, ze které by se jen velmi těžko vzpamatovávali.

Předseda strany Marek Výborný se snaží mobilizovat tradiční voličskou základnu, která je tvořena především věřícími obyvateli Moravy a části Čech. Jenže tato základna se postupem času zmenšuje, a to z prostého demografického důvodu – starší generace věřících, kteří byli páteří lidoveckého elektorátu, pomalu odchází, a mladší generace se ke KDU-ČSL obrací jen zřídkakdy. Strana proto musí hledat nové voliče mimo svůj tradiční okruh, což je úkol nesmírně obtížný, protože vyžaduje změnu vnímání strany v očích veřejnosti.

Jedním z klíčových témat, na která lidovci vsázejí, je podpora rodin, vzdělání a sociální soudržnosti. Tato témata sice rezonují s částí společnosti, ale zároveň nejsou natolik exkluzivní, aby KDU-ČSL odlišila od ostatních stran. Podobná rétorika se totiž objevuje prakticky u každé středové nebo středopravé strany, takže voliči mnohdy nevidí důvod, proč dávat hlas právě lidovcům, když stejná slova slyší i od jiných politických subjektů.

Dalším problémem je otázka koaličního potenciálu. V minulých volbách kandidovala KDU-ČSL jako součást koalice SPOLU, což jí sice zajistilo vstup do sněmovny a dokonce i vládní posty, ale zároveň to způsobilo, že strana ztratila část své viditelnosti a svébytnosti. Voliči, kteří chtěli hlasovat pro koalici, nemuseli nutně chtít podpořit právě lidovce, a toto rozostření identity se nyní projevuje v nižší podpoře, když strana kandiduje samostatně.

Situaci komplikuje i celkové politické prostředí roku 2025, které je charakterizováno silnou polarizací mezi táborem podporujícím vládní koalici a táborem soustředěným kolem opozičního hnutí ANO. V takto vyhrocené atmosféře mají menší strany ztíženou pozici, protože voliči mají tendenci volit takticky a dávat přednost silnějším subjektům, které mají reálnou šanci na výrazný vliv. KDU-ČSL se tak ocitá v pasti, kdy její přirození příznivci mohou být v pokušení přesunout svůj hlas jinam, jen aby jejich volba nebyla promarněna.

Vedení strany si uvědomuje, že klíčem k úspěchu bude mobilizace vlastních příznivců a přesvědčení těch, kteří sympatizují s lidoveckými hodnotami, ale váhají, zda strana pětiprocentní hranici skutečně překoná. Tento fenomén takzvané strategické volby je pro KDU-ČSL možná největší hrozbou – ne nedostatek sympatizantů, ale jejich obava z promarněného hlasu. Pokud se podaří přesvědčit tyto váhající voliče, že lidovci mají reálnou šanci, může se výsledek výrazně zlepšit.

Nová hnutí a strany vstupující poprvé do voleb

Česká politická scéna se před volbami v roce 2025 proměňuje způsobem, který mnozí analytici označují za jeden z nejvýraznějších posunů za poslední dekádu. Do volebního klání vstupují subjekty, které dosud neměly příležitost otestovat svou sílu v přímém střetu s etablovanými stranami, a jejich přítomnost přináší do předvolební atmosféry nečekanou dynamiku. Voliči, kteří jsou dlouhodobě zklamaní ze zavedených politických hráčů, hledají alternativy a právě tato nová hnutí jim nabízejí alespoň zdánlivě svěží pohled na problémy, které trápí českou společnost.

Mezi nejdiskutovanější nováčky patří hnutí, která stavějí svůj program na kombinaci ekonomického pragmatismu a sociální citlivosti. Jejich zakladatelé pocházejí z různých prostředí — někteří z akademické sféry, jiní z podnikatelského světa nebo z neziskového sektoru. Právě tato pestrost původu dává jejich programům specifický charakter, který se obtížně zařazuje do tradičního pravolevého spektra. Voliči tak mnohdy stojí před nelehkým úkolem: pochopit, co nová strana skutečně nabízí a zda její sliby mají reálný základ.

Jedním z klíčových témat, kolem nichž nová hnutí budují svou identitu, je transparentnost a boj s korupcí. Není to téma nové, naopak — každé volební období přináší nové subjekty, které slibují pročistit politiku od starých praktik. Přesto rezonuje u části veřejnosti stále silně, zejména u mladých voličů, kteří vstupují do politického života s vysokými očekáváními a zároveň s hlubokým cynismem vůči zavedeným strukturám. Tato generace je zvyklá komunikovat přes sociální sítě, a právě tam nová hnutí nejintenzivněji budují svůj obraz.

Digitální kampaně se staly klíčovým nástrojem pro strany bez velkých finančních zdrojů. Zatímco zavedené strany investují miliony do billboardů a televizní reklamy, nováčci spoléhají na virální obsah, přímé oslovení voličů přes platformy jako Instagram nebo TikTok a na síť dobrovolníků, kteří šíří jejich poselství organicky. Tento přístup má své výhody i nevýhody — dokáže oslovit specifické skupiny voličů velmi efektivně, ale zároveň neumožňuje tak plošný dosah jako tradiční média.

Nelze přehlédnout ani skutečnost, že část nových subjektů vznikla jako přímá reakce na konkrétní politické události nebo kauzy posledních let. Frustrace z vládní politiky, nespokojenost s řešením bytové krize, obavy z inflace nebo z energetické situace — to vše se stalo živnou půdou pro vznik politických projektů, které slibují konkrétní řešení tam, kde zavedené strany podle jejich zakladatelů selhaly.

Otázka volební účasti je pro tyto subjekty existenciální. Pětiprocentní uzavírací klauzule je pro nováčky bez zázemí a bez silné stranické struktury obrovskou překážkou. Mnohé průzkumy ukazují, že část potenciálních voličů nových stran váhá, zda svůj hlas nehodí zbytečně — a tato obava ze ztráty hlasu je jedním z největších nepřátel malých a nových politických subjektů. Právě proto věnují nová hnutí značnou část své energie přesvědčování voličů, že jejich hlas má smysl a že překročení klauzule je reálné.

Programové priority nových stran jsou různorodé, ale několik témat se opakuje napříč různými subjekty. Reforma vzdělávacího systému, dostupnost bydlení pro mladé rodiny, změna přístupu ke klimatické politice nebo modernizace státní správy — to jsou oblasti, kde nováčci vidí prostor pro odlišení od zavedených hráčů. Přitom je zajímavé sledovat, jak různě tato témata uchopují: zatímco jedni staví na radikálních změnách a systémových reformách, druzí nabízejí spíše evoluční přístup a postupné kroky.

Personální obsazení nových stran je dalším faktorem, který rozhoduje o jejich přijatelnosti pro voliče. Charismatický lídr dokáže přitáhnout pozornost médií a veřejnosti způsobem, který žádná kampaň nezaplatí. Naopak, pokud jsou tváře nového hnutí neznámé nebo kontroverzní, strana jen těžko překonává počáteční nedůvěru. Voliči jsou v tomto ohledu pragmatičtí — zajímá je nejen program, ale i to, zda konkrétní lidé mají schopnosti a integritu k jeho naplnění.

Celkový obraz nových hnutí vstupujících do voleb 2025 je tedy pestrý a obtížně uchopitelný jako celek. Každý z těchto subjektů přináší vlastní příběh, vlastní vizi a vlastní skupinu příznivců. Zda se jim podaří prorazit do sněmovny, ukáže až samotný volební den — ale jejich přítomnost v kampani již nyní mění způsob, jakým se o politice mluví a přemýšlí.

Klíčová témata ovlivňující rozhodování voličů

Česká politická scéna před volbami v roce 2025 je poznamenána celou řadou témat, která zásadním způsobem formují preference voličů a jejich konečné rozhodnutí u volební urny. Nejde přitom o jednoduchý obraz, kde by dominovalo jediné téma – naopak, voliči se potýkají s komplexní splétí problémů, které se vzájemně prolínají a ovlivňují.

Ekonomická situace domácností patří dlouhodobě k nejsilnějším motivacím, proč lidé přicházejí k volbám. Po letech inflačního tlaku, který zasáhl prakticky každou českou rodinu, zůstává otázka kupní síly, cen energií a dostupnosti bydlení naprosto klíčová. Voliči si pamatují, jak dramaticky zdražily potraviny, jak rostly účty za elektřinu a plyn, a přirozeně hledají stranu, která jim nabídne věrohodnou odpověď na tyto každodenní starosti. Strany napříč politickým spektrem si jsou tohoto faktu dobře vědomy a jejich programy se v oblasti ekonomiky a sociální politiky výrazně liší – od liberálního přístupu prosazujícího nižší daně a menší roli státu až po sociálnědemokratické vize silnějšího přerozdělování.

Otázka dostupnosti bydlení se přitom stala tématem, které přesahuje tradiční politické rozdělení. Mladí lidé, kteří si nemohou dovolit vlastní byt ani v menších městech, tvoří stále silnější volební skupinu, a jejich frustrace se přelévá do politických preferencí. Strany, které dokáží přesvědčivě komunikovat konkrétní řešení – ať už jde o výstavbu dostupného bydlení, regulaci nájmů nebo daňové úlevy pro první kupující – mají u této demografické skupiny výraznou výhodu.

Bezpečnost a zahraniční politika jsou dalším tématem, které v kontextu probíhající války na Ukrajině nabývá na intenzitě. Česká republika jako členský stát NATO a Evropské unie čelí otázkám o výši obranných výdajů, o míře podpory Kyjevu a o celkové geopolitické orientaci země. Část voličů vnímá bezpečnostní hrozby jako prioritu číslo jedna a hledá strany s jasným prozápadním profilem. Jiná část obyvatelstva je naopak unavena válečnou rétorikou a hledá hlasy volající po diplomatickém řešení konfliktu.

Zdravotnictví a jeho dostupnost jsou témata, která rezonují zejména u starší generace voličů. Dlouhé čekací doby u specialistů, nedostatek praktických lékařů v menších obcích a celková reforma zdravotního systému – to jsou otázky, na které voliči chtějí slyšet konkrétní odpovědi, ne jen prázdná předvolební hesla.

Nelze opomenout ani téma korupce a transparentnosti veřejného života. Kauzy z minulých let zanechaly v části voličů hlubokou nedůvěru k politickým elitám obecně. Strany, které dokáží věrohodně prezentovat svůj závazek k čistotě veřejného prostoru a ke skutečné protikorupční politice, mohou oslovit segment voličů, pro které je toto téma rozhodující.

Školství a vzdělávání jsou oblastí, která se pomalu, ale jistě dostává do centra předvolební debaty. Platy učitelů, reforma kurikula, digitalizace škol a celkové směřování vzdělávacího systému – to jsou otázky, které zajímají nejen rodiče školáků, ale i širší veřejnost uvědomující si, že kvalita vzdělání je investicí do budoucnosti celé společnosti.

Migrační politika zůstává tématem, které dokáže silně polarizovat. Část voličů požaduje přísnější kontrolu hranic a restriktivnější přístup k žadatelům o azyl, zatímco jiná část zdůrazňuje humanitární závazky a ekonomický přínos pracovní migrace. Strany se v tomto bodě výrazně liší a jejich postoje k migraci jsou pro mnohé voliče jakýmsi lakmusovým papírkem celkové politické orientace.

Digitalizace státní správy a modernizace veřejných služeb jsou témata, která sice nezní tak dramaticky jako bezpečnost nebo ekonomika, ale v každodenním životě občanů hrají stále větší roli. Voliči, kteří se pravidelně potýkají s byrokratickými překážkami, oceňují strany nabízející konkrétní kroky ke zjednodušení komunikace se státem.

Celkově lze říci, že volby 2025 se neodehrávají v jednoduchém prostředí jednoho dominantního tématu. Voliči zvažují celou paletu otázek a hledají stranu, která jim nabídne nejpřesvědčivější kombinaci odpovědí na jejich konkrétní životní situaci. Právě tato komplexnost rozhodování dělá z letošních voleb jeden z nejzajímavějších politických soubojů posledních let.

Volební průzkumy a aktuální preference stran

Letošní rok přináší do české politiky nebývalé napětí a volební průzkumy to jen potvrzují. Situace na politické scéně se mění prakticky každý týden a preference jednotlivých stran kolísají způsobem, který by ještě před pár lety byl těžko představitelný. Blížící se sněmovní volby 2025 jsou na jazyku každého politického komentátora a analytika, přičemž průzkumy veřejného mínění se staly jedním z nejsledovanějších ukazatelů toho, jak česká společnost vnímá současnou politickou nabídku.

Pokud se podíváme na aktuální data z různých agentur, které pravidelně měří volební preference, je zřejmé, že ANO Andreje Babiše si dlouhodobě udržuje pozici nejsilnější strany. Preference hnutí se pohybují v rozmezí přibližně 30 až 35 procent, což je číslo, které ostatním stranám způsobuje značné starosti. Babišovo hnutí dokázalo konsolidovat svůj elektorát a přitahovat voliče napříč různými věkovými skupinami, přičemž obzvláště silné zastoupení má v menších městech a venkovských oblastech. Rétorika zaměřená na zdražování, životní náklady a kritiku současné vládní koalice zjevně rezonuje u velké části populace.

Na druhé straně spektra se nachází koalice SPOLU, která sdružuje ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Tato trojkoalice zaznamenala v průběhu volebního období poměrně výrazný pokles preferencí oproti výsledkům z voleb 2021, kdy dokázala porazit ANO a sestavit vládu. Aktuální průzkumy naznačují, že SPOLU by se mohla pohybovat někde mezi 20 a 25 procenty, přičemž největší zátěží pro koalici zůstávají ekonomické problémy, inflace a nespokojení voliči, kteří od vlády čekali rychlejší a viditelnější výsledky.

Pirátská strana a hnutí STAN, které v minulých volbách kandidovaly společně, tentokrát zvolily odlišnou strategii. Piráti se rozhodli jít do voleb samostatně, což je rozhodnutí, které s sebou nese jak určitá rizika, tak i příležitosti. Jejich preference se pohybují na hranici volitelnosti a analytici se shodují, že klíčovým momentem bude, zda dokáží mobilizovat svůj tradiční elektorát mladých a vzdělaných voličů. STAN si naopak v průzkumech vede o něco lépe, přičemž jeho preference se pohybují přibližně mezi 7 a 10 procenty, i když skandály z minulého volebního období zanechaly na hnutí viditelné stopy.

SPD Tomia Okamury si v průzkumech stabilně drží přibližně 8 až 10 procent a zdá se, že protiimigrační a euroskeptická rétorika stále nachází svůj pevný okruh příznivců. Zajímavým fenoménem letošní předvolební sezóny je však vzestup nových nebo dosud okrajových subjektů, které v průzkumech začínají překračovat nebo se přibližují pětiprocentní hranici nutné pro vstup do sněmovny.

Hnutí Přísaha Roberta Šlachty patří k těm stranám, které analytici sledují se zvýšenou pozorností. Po počátečním nadšení a vysokých preferencích přišlo určité vystřízlivění, nicméně strana stále dokáže oslovit voliče, kteří jsou znechuceni tradiční politikou a hledají alternativu mimo zavedené stranické struktury. Podobně je tomu u hnutí Motoristé sobě, které vsadilo na specifický segment voličů nespokojených s ekologickými regulacemi a zdražováním pohonných hmot.

Zvláštní kapitolou letošních průzkumů je otázka volební účasti. Historicky se ukazuje, že nízká účast nahrává stranám s pevně mobilizovaným elektorátem, zatímco vysoká účast přináší výhody stranám, které dokáží oslovit méně angažované voliče. Odhadovaná volební účast pro volby 2025 se podle různých průzkumů pohybuje mezi 60 a 70 procenty, přičemž výsledné číslo může zásadně ovlivnit rozložení mandátů v poslanecké sněmovně.

Důležitým faktorem, který průzkumy zachycují jen obtížně, je takzvaný skrytý elektorát — voliči, kteří svou skutečnou volbu tazatelům nesdělují nebo ji sami ještě neznají. Zkušenosti z minulých voleb ukazují, že tento faktor může výsledky průzkumů zkreslit o několik procentních bodů, a proto je třeba k číslům přistupovat s určitou rezervou. Přesto zůstávají volební průzkumy nejlepším dostupným nástrojem pro pochopení toho, jak se česká politická krajina před volbami 2025 formuje a kam se ubírají sympatie voličů.

Možné povolební koalice a scénáře sestavení vlády

Po sečtení hlasů a oznámení výsledků parlamentních voleb 2025 se česká politická scéna ocitne před nelehkým úkolem – sestavit funkční vládní koalici, která bude schopna řídit zemi po celé volební období. Zkušenosti z minulých let ukazují, že povolební vyjednávání v Česku bývají zdlouhavá, plná napětí a nečekaných zvratů, a není důvod předpokládat, že tentokrát tomu bude jinak.

Klíčovou otázkou zůstává, zda ODS spolu se svými koaličními partnery z uskupení SPOLU dokáže obhájit dostatečně silný mandát k tomu, aby mohla opět sestavit vládu. Pokud by SPOLU získalo kolem třiceti procent hlasů nebo více, otevírala by se jim cesta k relativně pohodlné většinové koalici, například s hnutím STAN, které se v průzkumech pohybovalo na hranici deseti procent. Taková kombinace by teoreticky mohla zajistit parlamentní většinu bez nutnosti přizvat další subjekty, což by zjednodušilo koaliční smlouvu i budoucí vládnutí.

Realita české politiky je však složitější. Hnutí ANO Andreje Babiše dlouhodobě figuruje v průzkumech jako nejsilnější jednotlivá strana, a pokud si tento náskok udrží i v samotných volbách, bude mít prezident republiky jen těžko jinou možnost, než pověřit právě Babiše sestavením vlády jako prvního v pořadí. Otázkou pak zůstává, s kým by ANO bylo ochotno a schopno vládnout. Tradiční demokratické strany opakovaně deklarovaly, že s ANO do vlády nepůjdou, nicméně politika je umění možného a podobná prohlášení se v minulosti již mnohokrát ukázala jako dočasná.

Scénář takzvané velké koalice ANO a SPOLU, který se na první pohled zdá nepravděpodobný, nelze zcela vyloučit, zejména pokud by žádná jiná matematicky schůdná varianta nevznikla. Obě strany by musely překonat obrovské ideologické i personální bariéry, avšak tlak na stabilitu země a fungující vládu by mohl nakonec převážit nad vzájemnou nevraživostí. Takovýto vývoj by nicméně znamenal zásadní přeskupení české politické mapy a pravděpodobně by vyvolal silnou reakci voličů na obou stranách.

Zajímavou roli by mohlo sehrát hnutí SPD Tomia Okamury, pokud by překročilo pětiprocentní hranici a dostalo se do sněmovny. SPD tradičně odmítá spolupráci s establishmentem, přesto se v minulosti ukázalo, že za určitých okolností je ochotno podpořit menšinovou vládu zvenčí. Podobnou funkci by mohlo plnit i hnutí Přísaha nebo jiné menší subjekty, které by mohly rozhodovat o tom, zda vláda dostane nebo nedostane důvěru.

Sestavení vlády po volbách 2025 bude pravděpodobně trvat několik týdnů, možná i měsíců. Prezident Petr Pavel bude mít klíčové slovo v tom, koho pověří sestavením kabinetu, a jeho rozhodnutí bude pečlivě sledováno jak domácí veřejností, tak zahraničními partnery. Česká republika je členem NATO a Evropské unie, a proto bude důležité, aby nová vláda co nejrychleji potvrdila svůj závazek k těmto aliancím a pokračovala v nastaveném kurzu zahraniční politiky.

Nelze přehlédnout ani možnost menšinové vlády, která by vládla bez formální koaliční smlouvy a spoléhala by se na případ od případu získanou podporu v parlamentu. Tento model, který v Česku není zcela neznámý, přináší velkou míru nestability a obtížně se v takovém uspořádání prosazují reformy nebo nepopulární, ale nutná opatření. Menšinová vláda by byla spíše krizovým řešením než žádoucím stavem, avšak pokud by se koaliční jednání zasekla, mohl by prezident přistoupit i k tomuto kroku.

Důležitou proměnnou v celé rovnici budou výsledky menších stran a jejich ochota vstoupit do koalice. Pokud by například Piráti, kteří se po odchodu ze STAN snaží o samostatný návrat do sněmovny, překročili pětiprocentní práh, mohli by se stát vítaným koaličním partnerem pro středopravicový blok. Jejich případná účast by přinesla do vlády progresivnější pohled na digitalizaci, životní prostředí či občanská práva, což by mohlo být pro některé voliče SPOLU těžko stravitelné, ale pro jiné naopak přitažlivé.

Výsledky voleb 2025 tak rozhodnou nejen o tom, kdo bude vládnout, ale také o tom, jakým směrem se Česká republika vydá v příštích čtyřech letech v oblasti hospodářské politiky, vztahu k Evropské unii, přístupu k migraci nebo investicím do obrany. Každý z možných koaličních scénářů s sebou nese jiné priority a jiné rizika, a proto jsou tyto volby vnímány jako jedny z nejdůležitějších v novodobé české historii.

Termín voleb a očekávaná volební účast

Parlamentní volby v České republice jsou naplánovány na říjen 2025, přičemž přesné datum bylo stanoveno na víkend 3. a 4. října 2025. Jde o jednu z nejvýznamnějších politických událostí nadcházejícího roku, která rozhodne o složení Poslanecké sněmovny a potažmo o podobě budoucí vládní koalice. Volební kampaně jednotlivých stran se rozjíždějí s předstihem několika měsíců, a tak politická atmosféra v zemi houstne již od počátku roku.

Co se týče volební účasti, odborníci a analytici se přou o to, zda dokáže česká společnost překonat výsledky z předchozích let. Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2021 zaznamenaly účast přibližně 65,4 procenta oprávněných voličů, což byl ve srovnání s historickými průměry relativně solidní výsledek. Otázka je, zda se podaří tuto hranici udržet nebo dokonce překonat. Řada politologů se přiklání k názoru, že míra politické polarizace a napětí ve společnosti může tentokrát přivést k urnám i ty voliče, kteří v minulosti volby přeskakovali.

Na druhou stranu existují i hlasy varující před možným poklesem účasti. Únava z neustálých politických sporů, ekonomické starosti každodenního života a obecná skepse vůči politickým stranám mohou část voličů odradit. Průzkumy veřejného mínění z přelomu roku 2024 a 2025 naznačovaly, že přibližně čtvrtina dotázaných ještě nebyla rozhodnutá, zda k volbám vůbec půjde. To je číslo, které by politické strany neměly brát na lehkou váhu, protože právě tato skupina nerozhodnutých voličů může v konečném důsledku ovlivnit výsledek voleb více než pevná voličská základna jednotlivých subjektů.

Zajímavou roli sehraje i zapojení mladých voličů, tedy těch ve věkové kategorii osmnáct až třicet let. Tato skupina tradičně vykazuje nižší volební účast, ale zároveň je citlivá na témata jako jsou dostupnost bydlení, klimatická změna nebo budoucnost pracovního trhu. Pokud se stranám podaří oslovit tuto demografii prostřednictvím sociálních sítí a moderních komunikačních kanálů, mohlo by to výslednou účast výrazně posílit.

Nezanedbatelný vliv na celkovou volební účast bude mít také možnost korespondenčního hlasování ze zahraničí, které bylo v posledních letech předmětem intenzivních politických diskusí. Tisíce Čechů žijících v zahraničí by mohly díky tomuto mechanismu poprvé nebo opětovně využít svého volebního práva, aniž by musely cestovat zpět do vlasti.

Samotný termín voleb na začátku října je z meteorologického i logistického hlediska považován za příznivý. Podzimní počasí zpravidla neodrazuje voliče od návštěvy volebních místností tak výrazně jako například letní vedra nebo zimní sněhové kalamity. Volební místnosti budou tradičně otevřeny v pátek od čtrnácti hodin do dvaadvaceti hodin a v sobotu od osmi do čtrnácti hodin, což dává voličům dostatečný prostor pro to, aby svou občanskou povinnost splnili bez zbytečného spěchu.

Celková atmosféra před volbami 2025 je napjatá a plná očekávání. Česká politická scéna prochází výraznou proměnou, nové strany se snaží prosadit vedle zavedených hráčů a tradiční koalice se přeskupují. Výsledná volební účast bude proto nejen odrazem zájmu občanů o politiku, ale také barometrem důvěry ve fungování demokratického systému jako takového.